Alex přijel s krabicí videoher, pivem a naprostým nezájmem o pořádek. Z obýváku se stal herní doupě, v kuchyni zůstávaly hory špinavého nádobí a jeho ložnice? Jedno velké skladiště špinavého prádla. Manžel mi slíbil, že se nebudu muset o nic starat. Jenže právě na mě zbyl veškerý úklid.
Ignorance, výsměch a kapka přes okraj
Večer co večer jsem usínala s polštářem přes hlavu, zatímco Jake a Alex popíjeli a hlučně se smáli. Když jsem se snažila situaci řešit, manžel mi mávl rukou před obličejem: „Neřeš to, je to jen jedna místnost navíc.“
To bolelo. Už nešlo jen o nepořádek, ale o nedostatek respektu. Rozhodla jsem se: „Ukažu jim, co znamená žít v bordelu.“
Pomsta jménem kancelář
Ráno jsem posbírala všechny odpadky, prázdné obaly a špinavé oblečení – a naházela je do manželovy domácí kanceláře. Místo, kde potřeboval klid na práci, se změnilo v epicentrum chaosu. Když Jake otevřel dveře, skoro omdlel.
„Co to sakra je?“ – křičel.
Odpověděla jsem mu jen jeho vlastními slovy: „Je to jen místnost, kterou je třeba uklidit. O nic nejde, že?“ Nešlo s tím polemizovat. A Alex? Ten jen tiše pronesl: „Brácho, asi bych měl začít pomáhat.“
Zlepšení… na chvíli
Na pár dní byl klid. Kluci se začali snažit. Ale snaha rychle vyprchala. Nepořádek se vrátil, hádky přibývaly. Nakonec jsme se s Jakem pohádali tak, že jsem si sbalila tašku a odešla k nejlepší kamarádce.
Když mu došlo, co měl doma
Celý víkend se neozval. V pondělí ráno mi zazvonil telefon: „Prosím, vrať se. V domě je peklo. Alex… se nedá vydržet!“ Byla jsem neoblomná: „Až uklidíte a Alex bude pryč.“ O pár minut později mi přišlo video, jak drhnou celý dům.
Návrat domů a nový začátek
Když jsem večer dorazila, dům byl jako nový. Alex si sbalil věci a rozpačitě poděkoval: „Najdu si jiné bydlení.“ Jake mě objal a řekl: „Odpusť. Neuvědomil jsem si, kolik toho na tebe padá.“
Pochopil. A já mu odpustila. Od té chvíle jsme se opět stali týmem. Náš vztah se upevnil. Alex zůstal minulostí – ale i důležitým ponaučením.
A dnes? Dům je čistý. Ložnice voní. A náš vztah dýchá respektem.
