Tchyně, Hana Pavlovna, a tchán, Josef Václavovič, dorazili přesně na čas, s dárky a úsměvy na tvářích. Přinesli kytici růží, třpytivě zabalený balíček a láhev domácího vína. Zpočátku se večer vyvíjel příjemně, atmosféra byla uvolněná a Jakub vesele chválil Aleninu hostinu. Ovšem klid netrval dlouho.
Hana Pavlovna se záhy dostala ke svému oblíbenému tématu: kdy plánují děti. „Za našich časů jsme mysleli na rodinu hned po svatbě,“ pronesla s úsměvem, který Aleně zvedl tlak. Jakub se pokusil změnit téma, ale jeho matka byla neúprosná. Alena se přemáhala, aby působila klidně, ale hlavou jí běželo: „Sotva jsme se vzali, nemůžete nám dát chvíli čas?“
Po chvíli se situace ještě vyhrotila. Tchyně vstala a začala inspekci Aleniny kuchyně. „Proč máš tak málo nádobí? A ty závěsy bych vyměnila za světlejší, tohle působí ponuře,“ hodnotila bez okolků. Alena cítila, jak se jí tváře rozpálily, ale snažila se zachovat klid. Jakub jí tiše pošeptal: „Nevšímej si jí, ona je prostě taková.“
Naštěstí zachránil situaci tchán Josef, který začal vyprávět o své letošní úrodě okurek na chatě. Alena s úsměvem kývala, ale v duchu odpočítávala minuty do konce večera.
Vrchol večera však teprve přišel. Hana Pavlovna předala Aleně dárek – velký porcelánový servis s květinovým motivem. Poděkovala, ale v hlavě jí okamžitě proběhlo: „Kam tohle všechno dám? Skříně praskají už teď.“ Jakub, aby odlehčil situaci, zavtipkoval: „Mami, víš, že Alena raději jí sushi z misek.“ Tchyně ho však zpražila přísným pohledem: „V domácnosti má být pořádné nádobí.“
Po jejich odchodu Alena konečně vydechla. Jakub ji objal a uklidňoval: „Zvládla jsi to skvěle. Dopadlo to líp, než jsem čekal.“ Alena však byla stále v šoku. Stála u kuchyňského pultu, dívala se na nový servis, zbytky jídla a nedopitou láhev vína a přemýšlela o tom, co ji v budoucnu čeká.
Věděla, že se bude muset naučit vycházet s Jakubovou rodinou, i když to nebude snadné. Milovala svého manžela a kvůli němu byla ochotná přetrpět i nevyžádané rady jeho matky. Možná si časem s Hanou Pavlovnou najdou společnou řeč, nebo se aspoň naučí držet si od sebe odstup.
Ráno se probudila s rozhodnutím. Musí si s Jakubem promluvit. Možná by nebylo špatné, kdyby příští oslavy probíhaly v komornější atmosféře, třeba jen ve dvou. Anebo pozvou její rodiče, kteří její výběr závěsů naštěstí nikdy nekomentují.
Jedno věděla jistě: nová rodina je výzva. A ona je připravená se s ní poprat – s úsměvem, trochou trpělivosti a hrnkem silné ranní kávy.
