Podle Seyfrieda je rakovina především metabolická porucha, tedy onemocnění spojené s narušením energetického hospodaření buněk. Tvrdí, že rozhodující roli hraje způsob života – strava, pohyb, spánek či stres – a že právě tyto faktory mohou zásadně ovlivnit, zda se nádorové buňky v těle vůbec rozvinou.
Tradiční představa, že jsme k rakovině „odsouzeni“ dědičností, podle něj neodpovídá tomu, co ukazují data z laboratorních studií, klinických pozorování i epidemiologických srovnání. Seyfried zdůrazňuje, že genetická predispozice může zvyšovat náchylnost, ale spouštěčem a „palivem“ pro nádorový růst je především prostředí, ve kterém buňky žijí – tedy metabolické podmínky v těle.
Silný příběh pacienta: nádor mozku, odmítnutá standardní léčba a metabolický přístup
Jedním z případů, na který profesor Seyfried často odkazuje, je příběh Pabla Kellyho, muže s agresivní formou nádoru mozku. Kelly se rozhodl jít jinou cestou, než je běžná onkologická praxe – odmítl standardní léčbu a přiklonil se k přísnému metabolickému režimu.
Součástí tohoto přístupu byla především strava s velmi nízkým obsahem sacharidů, tedy výrazné omezení glukózy, kterou nádorové buňky využívají jako hlavní zdroj energie. Podle Seyfrieda se po zhruba třech letech takového režimu nádor zmenšil natolik, že bylo možné přistoupit k operaci, po níž se Pablo Kelly úspěšně zotavil.
Profesor tento případ uvádí jako ilustraci toho, jak zásadně může změna stravování a celkového životního stylu ovlivnit průběh onemocnění. Zároveň ale upozorňuje, že nejde o univerzální návod k odmítání standardní léčby, nýbrž o důkaz, že metabolický přístup může hrát významnou roli v prevenci i doplňkové léčbě.
7 pravidel, která mají podle Seyfrieda srazit riziko rakoviny na minimum
Na základě svých výzkumů a klinických pozorování formuloval Thomas Seyfried sedm pilířů životního stylu, které mají výrazně snížit pravděpodobnost vzniku nádorových onemocnění. Zdůrazňuje, že nejde o zázračný recept, ale o soubor kroků, které mění metabolické prostředí v těle tak, aby bylo pro rakovinu co nejméně příznivé.
1) Stabilní hladina cukru v krvi: rakovinné buňky nesmí dostat „palivo“
Prvním a podle něj zásadním pravidlem je kontrola hladiny glukózy a inzulinu. Vysoký a kolísající cukr v krvi vytváří prostředí, které nádorové buňky doslova živí. Seyfried proto doporučuje omezit:
– cukr a sladké nápoje
– rafinované sacharidy (bílé pečivo, sladké pečivo, většinu průmyslově zpracovaných výrobků)
– vysoce průmyslově zpracované potraviny a některé druhy zpracovaného masa
Taková strava podle něj přispívá nejen k nadváze a diabetu, ale i k chronickému zánětu, který je s rozvojem nádorů úzce spojen. Stabilní hladina cukru v krvi má být jedním z hlavních kroků, jak toto riziko snížit.
2) Ketogenní dieta: přepnutí těla z cukru na tuk
Druhým pilířem je ketogenní strava. Seyfried obhajuje režim s velmi nízkým příjmem sacharidů a vysokým podílem kvalitních tuků, při kterém se tělo přepne z využívání glukózy na spalování tuků a ketonů.
Podle něj je zde klíčový rozdíl mezi zdravými a nádorovými buňkami: zatímco zdravé buňky se dokážou přizpůsobit a energii čerpat i z ketonů, rakovinné buňky jsou ve velké míře závislé na glukóze. Omezení glukózy tak nádorové buňky „vyhladoví“, zatímco zdravé buňky nadále fungují.
V ketogenním jídelníčku mají mít své místo zejména:
– ořechy a semínka
– olivový olej a další kvalitní rostlinné tuky
– avokádo
– zelenina s nízkým obsahem sacharidů
– kvalitní zdroje bílkovin, například ryby
Seyfried ale zároveň upozorňuje, že jakékoli zásadní změny jídelníčku by měly být konzultovány s lékařem, zejména u lidí s chronickými onemocněními nebo u pacientů v aktivní onkologické léčbě.
3) Boj proti chronickému zánětu: klíčový nepřítel v pozadí nádorů
Dalším zásadním faktorem je chronický zánět, který v těle tiše probíhá často celé roky. Výzkumy ukazují, že dlouhodobý zánět vytváří prostředí podporující vznik a růst nádorových buněk. Seyfried proto doporučuje přijmout takzvaný „protizánětlivý životní styl“.
To podle něj znamená především:
– vyhýbat se průmyslově zpracovaným potravinám a nadbytku cukru
– zařadit do jídelníčku potraviny se silným protizánětlivým účinkem, jako je kurkuma, tučné mořské ryby či zelený čaj
– věnovat pozornost také psychické pohodě a naučit se techniky snižování stresu
Seyfried upozorňuje, že ke snížení zánětu nepřispívá jen strava, ale i relaxační techniky a práce s dechem. Doporučuje snižovat stres pomocí meditace a hlubokého dýchání, které mohou pomoci zklidnit nervový systém a tím i celkové zánětlivé nastavení organismu.
4) Půst: reset metabolismu a „hladovění“ nádorových buněk
Čtvrtým pravidlem je půst. Doktor Seyfried patří k velkým zastáncům řízeného hladovění jako nástroje, který může zásadně ovlivnit metabolické prostředí v těle. Během půstu klesá hladina glukózy v krvi a zároveň stoupá produkce ketonů.
Nádorové buňky si s ketony podle jeho teorie nedokážou poradit tak efektivně jako zdravé buňky, což má brzdit jejich růst. Půst navíc podporuje proces zvaný autofagie – přirozený mechanismus, při němž tělo „uklízí“ poškozené nebo nefunkční buňky.
Seyfried upozorňuje, že různé formy půstu (například přerušovaný půst) by měly být zaváděny s rozumem a ideálně pod odborným dohledem, zejména u nemocných nebo oslabených lidí.
5) Méně stresu: ochrana mitochondrií a tlumení zánětu
Pátým pilířem je kontrola stresu. Chronický stres podle profesora vážně poškozuje mitochondrie – buněčné „elektrárny“ – a zároveň zvyšuje zánětlivé procesy v těle. Kombinace narušené funkce mitochondrií a dlouhodobého zánětu je podle něj ideálním podhoubím pro rozvoj nádorových onemocnění.
Seyfried proto apeluje, aby lidé nepodceňovali odpočinek a regeneraci. Doporučuje zařadit pravidelný odpočinek, pobyt v přírodě, kvalitní volnočasové aktivity a techniky, které pomáhají zklidnit psychiku. Odpočinek by podle něj měl být chápán jako součást léčby i prevence, nikoli jako „lenost“.
6) Pravidelný pohyb: silnější mitochondrie, méně cukru, méně zánětu
Šesté pravidlo se týká fyzické aktivity. Pravidelné cvičení považuje Seyfried za životně důležité pro prevenci rakoviny. Pohyb totiž:
– zlepšuje funkci mitochondrií
– pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi
– tlumí zánětlivé procesy v organismu
Nejde přitom o extrémní sportovní výkony – mnohem důležitější je pravidelnost a dlouhodobost. Rychlá chůze, lehký běh, plavání nebo jízda na kole mohou podle něj sehrát zásadní roli v tom, jaké metabolické prostředí v těle vytvoříme.
7) Kvalitní spánek: noční obrana proti nádorovým buňkám
Posledním, ale rozhodně ne méně důležitým pilířem je spánek. Během noci probíhají v těle regenerační procesy, které nelze ničím nahradit. Právě v této době se opravují poškozené struktury a obnovuje se funkce mitochondrií.
Seyfried zdůrazňuje, že čím lepší a delší spánek si dopřejeme, tím lépe je naše tělo schopné bránit se vnějším i vnitřním hrozbám, včetně nádorových buněk. Uvádí, že pravidelný a kvalitní spánek posiluje celkovou vitalitu a zvyšuje schopnost organismu čelit rakovině.
Co ukazují tradiční komunity: když přijde „moderní“ život, přichází i rakovina
Profesor Seyfried se ve svých úvahách odvolává i na pozorování z různých částí světa. Upozorňuje, že v některých afrických kmenech žijících tradičním způsobem života byly případy rakoviny historicky velmi vzácné. Jakmile se však začal prosazovat moderní životní styl – průmyslově zpracované potraviny, změna stravovacích návyků, méně pohybu – výskyt nádorů narůstal.
Podle něj jde o jasný signál, že životní styl má v rozvoji rakoviny zásadní roli. Neznamená to, že genetika nehraje žádnou úlohu, ale že prostředí, které svým buňkám vytváříme, může rozhodnout o tom, zda se případná predispozice projeví.
Životní styl jako mocná zbraň: prevence, kterou máme v rukou
Poselství Thomase Seyfrieda je jednoznačné: rakovina není nevyhnutelný osud, ale do značné míry důsledek dlouhodobých voleb, které děláme každý den. Změna stravování, práce se stresem, dostatek spánku, pravidelný pohyb a vědomá péče o metabolické zdraví mohou podle něj výrazně snížit riziko, že se v těle rozvine zhoubný nádor.
Jeho sedm pravidel nepředstavuje okamžitý zázrak, ale soubor kroků, který může fungovat jako mocná prevence – a v některých případech i jako podpora léčby. Ať už s jeho závěry plně souhlasíme, nebo je bereme s rezervou, jedno je jisté: životní styl je faktor, který máme ve vlastních rukou, na rozdíl od genů.
