V našem bytě, kde jsme s manželkou Janou a dětmi vedli klidný život, došlo k události, která mi ještě dlouho bude rezonovat v hlavě. Přespala u nás totiž tchyně, Marie Nováková. A ráno, ještě než jsme stačili otevřít oči, už stála u naší ložnice s naléhavým křikem: „Vstávej, Aničko, viděla jsi, co se děje v kuchyni?“
Vyskočil jsem z postele, srdce mi bušilo jako o závod. V hlavě mi bleskově běžely všechny katastrofické scénáře — nehoří něco? Nebo jsme nechali otevřený plyn? Hrůza mě hnala chodbou, cestou jsem na sebe hodil starý župan. Otevřel jsem dveře kuchyně… a tam: armáda švábů. Po stole, po talířích, po zbytcích včerejší večeře pobíhali tihle malí vetřelci, jako by jim tu patřil každý centimetr.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
