„Jakube, dneska jsi nějaký divný. Co se děje?“ zeptala se Tereza, v hlavě jí už klíčilo zlé tušení.
„Počkej chvilku, hned se všechno dozvíš. Jen čekáme na rodiče…“ odpověděl ledabyle.
To ji zarazilo. Rodiče? Co mají co dělat na jejich romantické večeři? Jenže situace nabírala rychlý spád.
Nečekané "překvapení"
Za chvíli dorazili Jakubovi rodiče Petr a Alena. Ne však sami. Doprovázeli je dva neznámí lidé – manželé Martin a Jana. Jakub se rozesmál a představil je:
„To jsou Martin a Jana. Mají zájem o tvůj byt. Chtějí si ho pronajmout dlouhodobě.“
Tereza strnula.
„Můj byt?“ zopakovala nevěřícně.
„Jasně. Po svatbě se přece přestěhujeme k mým rodičům na venkov, tam je místa dost. Tvůj byt by byl škoda nechat prázdný. Pronájem by nám pěkně vydělával.“
Jakub triumfálně vytáhl z tašky připravené papíry a pokračoval:
„Vše už je předjednané s bankou. Přepíšeme hypotéku na oba, dostaneme lepší úrok a bude to výhodné pro nás oba.“
Terezin šok a veřejné ponížení
Tereza nemohla uvěřit vlastním uším. Bez jejího vědomí zařídil převod hypotéky, domluvil nájemníky a chtěl převzít kontrolu nad jejím vlastním majetkem.
„Ty… už jsi všechno zařídil? Ani ses mě nezeptal?!“ hlesla.
Do situace se vložila Jakubova matka Alena:
„No tak, nebuď hysterická, Terezo. Jakub se stará o vaši budoucnost. Vždyť už jste skoro rodina.“
Manželé Martin a Jana, kteří situaci sledovali, se okamžitě zvedli:
„Omlouváme se, netušili jsme, že paní majitelka o ničem neví. Do takového pronájmu nepůjdeme.“
A odešli. V restauraci zavládlo trapné ticho.
Definitivní konec
Jakub se pokusil situaci zlehčit, ale Tereza byla neoblomná:
„Tohle není žádná scéna. To je o respektu. Ty ses rozhodl za mě, aniž bys mě zapojil do rozhodování o mém vlastním životě. Tohle není partnerství. Svatba nebude.“
Odešla bez ohlédnutí. A od toho dne s Jakubem přerušila veškerý kontakt.
Lekce, která změnila její život
Doma, s hrnkem čaje v ruce, seděla na okenním parapetu a v hlavě jí běžela jediná myšlenka: „Raději být sama, ale s úctou k sobě, než žít s někým, kdo mě nebere vážně.“
Tereza si uvědomila, že skutečná láska nestojí na jednostranných rozhodnutích, ale na vzájemném respektu a rovnosti. Díky této zkušenosti si uchovala nejen byt, ale především svou důstojnost a sebeúctu.
