„Myslela jsem, že je to jen skřípnutý nerv kvůli těhotenství.“
Jenže bolest neustávala, naopak sílila, až jednoho dne nebyla schopná vstát z postele a zvednout svou malou dceru Lioru.
Drtivá diagnóza po porodu: Rakovina měkkých tkání
Když konečně podstoupila vyšetření, přišel šok. Lékaři odhalili agresivní nádor měkkých tkání. Ačkoliv měla doma novorozenou dcerku, musela okamžitě zahájit chemoterapii. Mateřské mléko zmizelo, péče o malou Lioru připadla její matce.
„Právě jsem porodila. Na rakovinu nemám čas,“ opakovala si v duchu, ale nemoc neměla slitování.
Amputace jako jediná šance
Když se nádor dostal až do kyčle, lékaři jí sdělili drsné rozhodnutí: amputace nohy. Podepsala souhlas bez slz — nechtěla být litována. Po operaci přišla vlna viny.
„Nemohla jsem nosit svou dceru, běhat za ní, když začala lézt. Ale pořád jsem tady.“
Nové zjištění: Podezření na nádor v plicích
Jen pár týdnů po operaci našla v lékařské zprávě zmínku o podezřelém útvaru na plicích, o kterém s ní nikdo nemluvil. Znovu se ocitla v obrovském psychickém napětí, tentokrát navíc s bolestí amputované nohy a péčí o malé dítě.
„Nebylo dne, kdy bych nemyslela na to, zda uvidím svou dceru růst.“
Síla nalezená ve fyzioterapii a přátelství
Pomoc našla i u nové kamarádky Saorshy — ženy, která sama kdysi přišla o nohu.
„Měj srdce otevřené. Překvapíš sama sebe, jak jsi silná,“ radila jí zkušenější žena během náročné rehabilitace.
Rozhodující diagnóza přinesla konečně úlevu
Po nekonečném týdnu přišla zpráva, na kterou čekala s obrovským strachem.
„Útvar je stabilní a vypadá, že je nezhoubný,“ sdělil jí lékař. Po dlouhých měsících bolesti a strachu přišla první opravdová úleva.
Návrat k životu: První kroky s protézou a objetí s dcerou
S novou protézou, odhodláním a láskou k dceři se znovu učila stát a chodit. Poprvé po operaci zvedla svou malou Lioru v náručí.
„Jí nezáleží na jizvách ani na protéze. Chtěla mě. A to mi dalo sílu.“
Oslava života a odvahy
Po všech těch útrapách uspořádala malou oslavu — oslavu přežití. Na dortu se vyjímala růžová poleva, v očích blízkých zářila úleva i hrdost.
„Někdy si nemůžeme vybrat, které bitvy budeme bojovat. Ale můžeme si vybrat, jak na ně zareagujeme.“
Silné poselství na závěr: Každý máme sílu, o jaké netušíme
Příběh této ženy je důkazem toho, že i v těch nejtemnějších chvílích se dá nalézt světlo.
„Nikdy nepodceňujte sílu odhodlání. Každý z nás je silnější, než si myslí.“
Sdílejte tento příběh s těmi, kteří právě potřebují naději a důkaz, že žádná překážka není nepřekonatelná.
