Silvestr v době socialismu měl k dnešním bujarým oslavám hodně daleko. Přesto – nebo možná právě proto – na něj mnoho pamětníků vzpomíná s nostalgií. Jedna jediná noc v roce, kdy si lidé dovolili trochu povolit uzdu, zapomenout na šedivou realitu a alespoň na pár hodin se tvářit, že je všechno v pořádku. Nový rok se za totáče vítal skromně, doma, u televize, s prskavkami v ruce a se sovětským šampaňským nalitým do hořčičáků.
Práce ne, ale napracovat se muselo
Na Silvestra se sice nechodilo do práce, ale nešlo o žádný dar shůry. Osm pracovních hodin si lidé museli „odsedět“ jindy, obvykle během některé pracovní neděle. Stát měl jasno: slavit ano, ale tak, aby to nenarušilo plánované hospodářství. I přesto byl poslední den v roce pro mnoho rodin malým svátkem, na který se těšilo dlouhé týdny dopředu.
