ahůdky, chlebíčky a shánění na poslední chvíli
Typický socialistický Silvestr začínal v lahůdkách. Kdo měl štěstí – nebo známosti – odnášel si domů chlebíčky, salát, pár plátků šunky a možná i lahvičku vína. Skutečným symbolem oslav bylo sovětské šumivé víno Sovetskoje Igristoje. Na konci roku se po něm doslova zaprášilo a lidé obíhali obchody v naději, že se na ně ještě usměje štěstí.
Na stole nesměly chybět jednohubky, ruská vejce a bramborový salát. Luxus byl relativní pojem – většina rodin si zkrátka víc dovolit nemohla. Obchody byly poloprázdné a i základní potraviny se často sháněly s velkým úsilím. O to víc si lidé vážili toho, co se podařilo sehnat.
Nový rok jako socialistická protiváha Vánoc
Oslavy příchodu nového roku se do českých zemí naplno rozšířily až na přelomu 19. a 20. století. Komunistický režim však jejich význam ještě posílil. Silvestr a Nový rok měly částečně nahradit Vánoce, které byly z ideologických důvodů upozaděny. Místo Ježíška nastoupila kolektivní radost, optimismus a víra ve světlé zítřky budované socialismem.
Realita však byla jiná. Přídělový systém, fronty na maso, toaletní papír i pohonné hmoty, neustálý nedostatek a pocit bezmoci. Silvestr byl jedním z mála momentů, kdy se nad tím vším dalo alespoň na chvíli mávnout rukou.
Banány jako zázrak, prskavky jako vrchol zábavy
Před koncem roku se obchody přece jen naoko nadechly. Režim nařizoval zvýšené dodávky zboží a občas se objevily i „zázraky“ – banány nebo pomeranče. Většina toho, co dnes považujeme za samozřejmost, však byla tehdy nedostupná i „pod pultem“.
O pyrotechnice si lidé mohli nechat zdát. Vrcholem silvestrovské výbavy byly prskavky, které se zapalovaly doma i na chodbách paneláků. Často končily zapíchnuté ve vánočním stromku – a nejednou se stalo, že zůstalo jen ohořelé torzo.
Oslavy doma a podnikové mejdany
V ulicích se příliš neslavilo. Lidé se scházeli po bytech nebo vyráželi na podnikové silvestry. Pracoviště byla vyzdobena krepovým papírem, girlandami a andělskými vlasy ze stromků. Podniky se navzájem zvaly a vznikala zvláštní směsice profesí – rolníci bavili dělníky, pletařky hasiče a všichni společně předstírali, že jsou jedna velká socialistická rodina.
Dekorace často odrážely zaměření podniku a atmosféra byla řízená, ale uvolněná jen do určité míry. Přesto právě tyto večírky dnes starší generace popisují s úsměvem.
Třpytky, trvalá a lak, co držel beton
Móda Silvestra za totáče měla jasná pravidla. Ženy vsadily na výrazný make-up, třpytky, široká ramena a trvalou, kterou držel lak na vlasy pevněji než beton. Muži si oblékali obleky, často pamatující lepší časy, ale na jednu noc to stačilo.
Televize jako hlavní hvězda večera
Technologie byly omezené, a tak se celý večer točil kolem televize. Dvě stanice, žádný výběr, ale na Silvestra výjimka. Místo běžné propagandy se vysílaly americké filmy, taneční hudba a především dlouho dopředu připravené silvestrovské estrády.
Televizní silvestry měly tradici už od 50. let a vystupovaly v nich ty největší hvězdy své doby – Oldřich Nový, Jan Werich, Vlasta Burian, Miroslav Horníček nebo Jaroslav Marvan. Absolutními králi zábavy se stali Vladimír Dvořák s Jiřinou Bohdalovou a později Vladimír Menšík. Jejich scénky baví diváky dodnes.
Diskotéky pod dohledem
Mladší generace ale často mířila jinam – na diskotéky. Hudba byla schválená, playlisty kontrolované a přestávky povinné. Vládnul Michal David a Kroky Františka Janečka. Zábava ano, ale jen v mantinelech, které určovala strana.
Půlnoc, prskavky a beton
S blížící se půlnocí lidé opouštěli gauče a scházeli se před domy nebo na chodbách. Odpočítávání, prskavky, občas petarda, pokud se podařilo ji sehnat. Po půlnoci se pokračovalo doma – víno, beton, bavorák a dlouhé debaty až do rána.
Prezident, plány a povinný optimismus
První den nového roku patřil projevu prezidenta. Gustav Husák před obřími hodinami opakoval, jak republika splnila plány na 150 procent, a přál občanům světlé zítřky. Média následně zaplavily reportáže o radostných oslavách, usměvavých dělnicích a tajemnících strany pod rudými transparenty.
Realita byla jiná, ale oficiální obraz musel zůstat dokonalý. Silvestr byl krásný, bezpečný, optimistický – alespoň na obrazovce.
A takový byl Nový rok za totáče. Skromný, řízený, ale pro mnohé nezapomenutelný. Jedna noc, kdy se mohlo snít, že příští rok už bude opravdu líp.
