Ale když otevřel dveře nemocničního pokoje, jeho srdce se roztříštilo. Dcery tam spaly, ale Susie byla pryč. Zbyl po ní jen vzkaz:
„Sbohem. Postarej se o ně. Zeptej se matky, proč mi to udělala.“
Zoufalství a zrada pod jednou střechou
V šoku, s novorozenci v náručí a hlavou plnou otázek, dorazil Ben domů, kde ho s kastrůlkem v ruce vítala jeho matka Mandy. Jenže místo vřelého objetí následovala konfrontace. Vztek a bolest vytryskly, když Ben své matce předložil vzkaz od Susie.
„Co jsi jí udělala?“ vyrazil na ni, zatímco Mandy tvrdila, že nic netuší. Ale pravda vyšla brzy najevo – ve staré šperkovnici Ben objevil dopis, psaný matčinou rukou, v němž Susie doslova vyháněla. „Jestli ti na nich záleží, odejdeš dřív, než jim zničíš život.“
Zlomený muž, sám s dvojčaty
Ben vyhodil svou matku z domu. Zůstal sám s dětmi, bolestí a nekonečnými otázkami. Dny se změnily v týdny, týdny v měsíce. Každý okamžik bez Susie byl jako rána nožem.
Pak přišla naděje – zpráva z neznámého čísla s fotkou Susie, jak drží jejich děti v nemocnici. „Doufám, že mi odpustíte,“ stálo v textu. Ben se pokusil o kontakt, ale bez úspěchu.
Rok samoty a naděje
Dvojčata rostla, první narozeniny oslavili bez matky. Ale Ben nikdy neztratil víru. A pak, jednoho večera, někdo zaklepal na dveře. Byla to Susie – oči plné slz, v rukou taštička s dárky. Vypadala zdravější, silnější, ale stále křehká.
„Je mi to tak líto,“ zašeptala.
Cesta k odpuštění
Ben ji objal. Slzy a bolest se proměnily v úlevu. Susie mu později přiznala, že ji sužovaly poporodní deprese, tlak jeho matky a pocit, že jako matka selhala. Odešla, aby své děti chránila.
Terapie jí pomohla vrátit se k sobě. A pomalu se vracela i k Benovi.
„Tohle vyřešíme. Společně,“ slíbil jí.
A opravdu – láska a odhodlání zvítězily. Dnes jsou opět rodinou, posílenou bolestí, která je nerozdělila, ale zocelila.
