Tento efekt se neomezuje jen na tabletky. Studie s tzv. placebo operacemi ukázaly, že i pouhý řez do kůže a předstíraný zákrok mohou vést ke stejnému zlepšení jako skutečná operace. Pacient je uveden do narkózy, lékaři provedou jen základní řez, ale nezasáhnou do kloubu, cév ani tkání – přesto se řada nemocných po „operaci“ cítí lépe, bolest ustupuje a funkce kloubu či srdce se zlepšuje.
Takové výsledky byly popsány například u anginy pectoris či artrózy kolenních kloubů. Závěr je znepokojivý: významná část účinku některých zákroků může spočívat ne v samotné technice, ale v očekávání pacienta, že mu bude pomoženo.
Joe Dispenza: „Placebo jsme my sami“
Jedním z nejznámějších popularizátorů myšlenky, že mysl zásadně ovlivňuje tělo, je lékař a výzkumník Dr. Joe Dispenza. Tvrdí, že sami v sobě neseme placebo efekt – a že pokud dokážeme nemoc „vytvořit“ dlouhodobým stresem, strachem a negativním myšlením, můžeme ji naopak cílenou prací s myslí zmírnit nebo se jí zbavit.
Dispenza je prezentován jako průkopník v oblasti změny vědomí, uzdravování a osobní transformace. Ve svých přednáškách a workshopech, které pořádá po celém světě, vychází z výzkumů mozkových map, neurovědy a epigenetiky. Tvrdí, že lidský mozek a nervový systém lze „přeprogramovat“ a tím otevřít dveře k novému zdraví i životnímu stylu.
Jeho nejznámější knihy, „You Are the Placebo“ a „Create a New Me“, popisují, jak se podle něj člověk může dostat z bodu, kde je nyní – plný nemocí, omezení či psychických bloků – do stavu, kdy žije podle vlastních představ. Zásadní teze: změnou vnitřního nastavení, myšlenek a emocí se mění i naše tělo.
Placebo efekt: když víra spustí biochemickou reakci
Co se v těle děje, když „zabere“ falešný lék
Placebo, původně jen „cukrová pilulka“ nebo injekce fyziologického roztoku, sloužilo lékařům k porovnání účinnosti skutečných léků. Výsledky však přinesly nepříjemnou otázku: Proč se někteří pacienti zlepšují stejně nebo téměř stejně i po neúčinné látce?
V jedné z často citovaných studií lékaři pacientům s Parkinsonovou nemocí oznámili, že dostávají silný lék zvaný apomorfin. Ve skutečnosti jim však byla aplikována pouze injekce fyziologického roztoku. Následné testy mozkové aktivity ukázaly, že mozek reagoval téměř totožně, jako kdyby byl podán skutečný lék – došlo k uvolnění látek souvisejících s motorikou a pacienti hlásili zlepšení příznaků.
Podobné výsledky se objevují i u léků na úzkost. U přípravku Valium bylo zjištěno, že nemá měřitelný účinek, pokud pacient neví, že ho užívá. Jinými slovy: bez vědomého přesvědčení o léčbě se účinek dramaticky snižuje.
Tyto případy vedou k závěru, že účinek léčby – ať už farmaceutické, bylinné, výživové či jiné – je výrazně ovlivněn tím, co si o ní pacient myslí a cítí. Přesvědčení, očekávání a emoční nastavení se tak stávají neoddělitelnou součástí léčebného procesu.
„Placebo jsi ty“: hlavní myšlenky Dispenzovy metody
1) Vaše osobnost tvoří vaši realitu
Dispenza opakovaně zdůrazňuje: „Vaše osobnost vytváří vaši osobní realitu.“ Podle něj se osobnost skládá z myšlenek, emocí a činů. To, co si denně myslíme, co prožíváme a jak jednáme, se má promítat do podoby našeho života – včetně zdraví.
Pokud tedy někdo touží po zdravějším, klidnějším a naplněnějším životě, musí podle této filozofie nejprve změnit sám sebe. To znamená vědomě si vybírat nové myšlenky, měnit navyklé reakce a postupně opouštět staré vzorce chování. Tento proces Dispenza popisuje metaforou „překročení řeky změny“ – na jednom břehu stojí naše současné já, na druhém vysněná verze sebe sama.
Podle něj nestačí jen přát si jinou realitu. Je nutné dlouhodobě a důsledně jednat, myslet a cítit jako člověk, kterým se chceme stát. Teprve tehdy se má začít měnit i fyzické tělo, zdravotní stav a životní okolnosti.
2) Myšlenky jako spouštěč genů
Dispenza se často odvolává na epigenetiku, obor, který zjednodušeně řečeno zkoumá, jak prostředí a vnější vlivy ovlivňují aktivitu genů. Tvrdí, že každá myšlenka vysílá signál, který může určité geny aktivovat nebo utlumit. Dlouhodobě negativní, úzkostné či nenávistné myšlení má podle něj přispívat k „toxickému“ chování genů a tím i k nemocem.
Naopak pozitivní, klidné a vděčné naladění má podporovat zdravější reakce organismu. Pokud se člověk chce uzdravit, musí podle tohoto přístupu přestat neustále opakovat stejné myšlenky, emoce a návyky, které ho dovedly k současným problémům – a začít vědomě vytvářet nové.
Dispenza vybízí, aby si každý položil otázku: Jaké myšlenky, přesvědčení a chování mohly přispět k mým potížím? Zmiňuje například:
- dlouhodobý stres, úzkost, strach či hněv,
- negativní postoje k vlastnímu tělu a zdraví,
- nezdravé stravovací návyky,
- sklon ke kritice, pomluvám a pesimismu.
3) Změna signálu pro geny
Podle této koncepce je dalším krokem vytvořit si jasnou představu o tom, kým chceme být. Jak by přemýšlel člověk, který je zdravý, spokojený a úspěšný? Jak by se choval, co by si o sobě myslel, čemu by věřil?
Dispenza tvrdí, že čím častěji „trénujeme“ nový způsob myšlení a cítění, tím rychleji se má tělo začít přizpůsobovat. Mozek má vytvářet nové nervové dráhy a staré, škodlivé vzorce se mají oslabovat.
4) Mentální trénink jako v laboratoři i ve sportu
Jedním z nástrojů, které Dispenza prosazuje, je mentální zkouška – vědomé, opakované představování si situací, pocitů a výsledků, které chceme zažít. Odkazuje přitom i na zkušenosti vrcholových sportovců, kteří využívají vizualizace k posílení výkonu.
Když si člověk v detailu představuje, jak jedná, cítí se a vypadá jako zdravější verze sebe sama, má tím podle něj „překabelovávat“ mozek. Nervový systém pak údajně nerozlišuje mezi skutečným zážitkem a živou představou, pokud je doprovázena silnou emocí.
Dispenza doporučuje, aby si lidé každý den – ideálně ráno – našli čas na meditaci a vnitřní vizualizaci. Mají se ptát, kým chtějí být, co chtějí prožívat a jak se chtějí cítit, dokud nezačnou vnímat, že se jejich vnitřní stav skutečně mění.
Opírá se přitom i o biblické citace, například: „Víra je pevná důvěra, že se stane to, v co doufáme; ona je důkazem reality, kterou nevidíme.“ a „Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili.“ – Jan 20:29. Podle něj právě taková víra spouští v těle procesy, které mohou vést k uzdravení.
5) Emoce jako motor změny: proč nestačí myslet pozitivně
Dispenza upozorňuje, že samotná pozitivní myšlenka nestačí, pokud ji neprovází odpovídající emoce. Nejvýznamnější z nich má být podle něj vděčnost. Když člověk cítí vděčnost za budoucnost, kterou ještě neprožívá, ale po které touží, má tím vysílat tělu silný signál ke změně.
Častou chybou podle něj je, že lidé se snaží myslet pozitivně, ale uvnitř jsou stále plní strachu, obav, studu nebo vzteku. Tato vnitřní nesouladnost má vyvolávat v těle chaos. Skutečná změna a „léčení“ údajně začínají až ve chvíli, kdy se myšlenky a emoce sladí – Dispenza tomu říká koherence.
Vědci, kteří se zabývají srdeční a mozkovou koherencí, skutečně sledují, jak se při stavech vnitřního klidu a vděčnosti mění srdeční rytmus, hladiny stresových hormonů či imunitní reakce. Zastánci této metody tvrdí, že čím častěji se člověk dokáže naladit na stav koherence, tím více tělo opravuje škody a regeneruje.
6) Meditace a mozkové vlny
Klíčovým nástrojem, jak se podle Dispenzy dostat k hlubokým přesvědčením v podvědomí, je meditace. Vysvětluje to na rozdílných stavech mozkových vln:
Stav beta je spojen s běžným bdělým stavem – analyzujeme, plánujeme, hodnotíme. V tomto režimu je mysl plná myšlenek a starostí a změna hlubokých přesvědčení je obtížná.
Stav alfa nastává při uvolnění, například při klidné procházce nebo relaxaci ve vaně. Tělo se zklidňuje, mysl zpomaluje. Právě tady podle Dispenzy začíná meditace – přechod od „myslící“ mysli k vizuální a meditační.
Stav theta spojuje s hlubokou vizualizací a otevřeností k novým přesvědčením. V tomto stavu má být mozek nejvnímavější k novým programům a představám o sobě samém. Pokud je člověk neustále zahlcen e-maily, sociálními sítěmi a multitaskingem, zůstává v betě a jen těžko mění své myšlení a zvyky.
Dispenza radí začínat den meditací, během níž si člověk vědomě vytváří obraz „nového já“ – zdravějšího, klidnějšího, sebevědomějšího. Tím má podle něj docházet k postupné přestavbě mozku i těla.
7) Konkrétní kroky: jak si „vytvořit vlastní placebo“
Podle této filozofie může každý člověk aktivně pracovat na svém stavu tím, že:
- se podívá na své současné potíže – fyzické i emocionální – a upřímně si přizná, jaké myšlenky, zvyky a emoce k nim mohly přispět (dlouhodobý stres, závist, hněv, úzkost),
- jasně si definuje, kým chce být a jak se chce cítit,
- představí si, jak by tento „nový člověk“ jednal, mluvil, co by dělal každý den,
- každé ráno si najde čas cítit se, jako by už tímto člověkem byl – s důrazem na vděčnost za zdraví a nový život.
Právě tímto způsobem, tvrdí Dispenza, si může člověk „vytvořit vlastní placebo efekt ve svém těle“ – tedy nastartovat samouzdravující procesy, které běžně připisujeme lékům či lékařským zákrokům.
Kam až můžeme dojít, když uvěříme vlastní mysli?
Myšlenka, že naše tělo reaguje na to, čemu věříme, není pro moderní medicínu nová. Placebo efekt je dobře zdokumentovaný jev a žádná seriózní věda ho dnes nepopírá. Spor se vede jinde: do jaké míry je možné spoléhat se na sílu mysli u vážných nemocí a kde je hranice mezi motivující vizí a nebezpečnou iluzí.
Zastánci přístupu Joe Dispenzy tvrdí, že kombinace moderní medicíny s vědomou prací s myšlenkami, emocemi a vírou může přinést překvapivé výsledky. Kritici naopak varují před přeceňováním těchto metod a připomínají, že odmítání standardní léčby může mít fatální následky.
Jisté je jedno: vliv mysli na tělo je mnohem větší, než jsme si dlouho připouštěli. Otázkou zůstává, zda se budeme spokojovat s rolí pasivních pacientů, nebo se – alespoň částečně – staneme aktivními tvůrci vlastního zdraví.
