Osudové setkání, které se nekonalo
Jana Brejchová a Helena Vondráčková tvořily po desetiletí duo, které definovalo zlatou éru československé kultury. Když 6. února legendární herečka dotloukla, pro Helenu to byla rána přímo do srdce. Celý národ očekával, že právě ona bude stát v první linii smutečních hostů v Lucerně, aby vzdala hold své přítelkyni a kolegyni. Místo toho však zpěvačka musela v ranních hodinách, kdy se sál začal plnit prvními truchlícími, nasednout do auta a opustit Prahu. Její rozhodnutí nebylo otázkou volby, ale kruté profesionální povinnosti, která ji v osudný den odvála stovky kilometrů daleko.
Pouto stvrzené Nocí na Karlštejně
Propojení těchto dvou ikon nebylo jen formální. Jsou navždy svázány jedním z nejmilovanějších děl naší historie – muzikálem Noc na Karlštejně. Zatímco Jana Brejchová propůjčila postavě císařovny Elišky svou neopakovatelnou tvář a šarm, Helena Vondráčková jí vdechla duši svým hlasem v titulních písních, které dodnes vhánějí slzy do očí. Zpěvačka přiznala, že v posledních dnech pro ni bylo téměř nemožné tyto skladby zpívat. Pokaždé, když zazněly první tóny, viděla před sebou Janinu tvář. Přesto právě tyto melodie musely zaznít jinde, než kde se Praha loučila s legendou.
Krutá daň za slávu ve Velkém Meziříčí
Důvod, proč Helena v Lucerně chyběla, byl prostý, a přesto pro ni v danou chvíli devastující. Dlouhé měsíce dopředu nasmlouvaný koncert ve Velkém Meziříčí nebylo možné zrušit ani přesunout. Zpěvačka se ocitla v pasti mezi láskou k zesnulé přítelkyni a odpovědností ke svým fanouškům, kteří na její vystoupení netrpělivě čekali. Zatímco tedy v Praze probíhala tichá pieta a lidé se zapisovali do kondolenčních knih, Helena musela potlačit svůj osobní smutek, nanést make-up a vyrazit na Vysočinu. Každý kilometr cesty pro ni prý byl připomínkou toho, že nestihne dát Janě poslední sbohem.
Vzpomínka, která neumírá
I když Helena Vondráčková v Lucerně fyzicky nebyla, její srdce zůstalo v Praze. Prozradila, že během celého úterního dopoledne na Janu intenzivně myslela a v duchu s ní vedla poslední rozhovor. Jana Brejchová pro ni nebyla jen kolegyní z Arabely nebo Karlštejna, ale symbolem celé jedné životní etapy. Pro zpěvačku je útěchou fakt, že jejich společné dílo zůstane nesmrtelné. Přestože ji pracovní závazek připravil o možnost poklonit se u rakve, Helena věří, že Jana by její rozhodnutí pochopila – obě totiž patřily k generaci, pro kterou byla služba divákovi vždy na prvním místě, i přes osobní bolest.
