Základem je naučit se číst obal a rozpoznat základní signály kvality dřív, než láhev skončí v košíku. Rozhodovat se jen podle ceny nebo barevné etikety je nejjistější cesta ke zklamání – a někdy i k tomu, že si místo vína odnesete pouhý sladký nápoj s vůní hroznů.
První varovný signál: víno v krabici
1. Víno v „krabici“
Krabicová vína se v obchodech prodávají masově a lákají hlavně nízkou cenou a praktičností. Pokud ale mluvíme o skutečně kvalitním víně, odborníci jsou zajedno: špičkový produkt se prodává v lahvi, nikoli v papírovém obalu.
Krabicové víno je obvykle určeno k rychlé spotřebě, často jde o levnější, jednodušší stolní vína. Většinou mají vyšší obsah zbytkového cukru, aby chutnala co nejširšímu okruhu zákazníků. Pokud hledáte víno k archivaci, k významné příležitosti nebo prostě chcete lepší zážitek, krabici raději nechte na poličce.
Šroubovací uzávěr versus korek: jaký je rozdíl?
2. Šroubovací uzávěr
Šroubovací uzávěr už dávno není jen symbolem levného alkoholu, přesto vypovídá o typu vína. U běžných stolních a mladých vín bývá šroubovací uzávěr praktickou volbou – víno je určeno k rychlé konzumaci a není určeno k dlouhodobému zrání.
Kvalitní, dlouho zrající vína bývají tradičně uzavřena korkem. Korek umožňuje vínu dýchat a vyvíjet se v čase. Naopak levnější a méně ambiciózní vína mohou mít plastovou zátku, což je další signál, že nejde o láhev určenou k archivaci. Pokud tedy chcete víno do domácí vinotéky na několik let, sledujte typ uzávěru velmi pečlivě.
Suché víno jako měřítko poctivosti
3. Suché víno
Mezi znalci platí, že suchá vína jsou obecně hůře padělatelná, a proto je odborníci často upřednostňují. V běžných obchodech si můžete všimnout nápadného trendu: většina krabicových vín je polosladká nebo sladká, což maskuje případné nedostatky v kvalitě suroviny či zpracování.
Suché víno má výraznější kyselinu, komplexnější chuť a méně cukru. Poctivé suché víno seriózních výrobců se prakticky vždy prodává v lahvi, nikoli v krabici. Pokud tedy toužíte po autentické chuti odrůdy a terroiru, volte suché varianty a nenechte se zlákat jen sladkostí.
Cukr pod lupou: kdy je víno ještě přírodní?
4. Cukr
Obsah cukru je jedním z nejdůležitějších parametrů, který by měl být na etiketě jasně uveden. Suché víno může obsahovat maximálně 4 gramy cukru na litr, polosuché až 18 gramů a polosladké maximálně 45 gramů. Tyto hodnoty nejsou náhodné – jde o regulované kategorie.
Pokud by víno obsahovalo výrazně více cukru, než odpovídá deklarované kategorii, je na místě podezření, že nejde o čistě přírodní produkt. Nadměrné doslazování může zakrývat nekvalitní suroviny, nedostatečné vyzrání hroznů nebo jiná technologická selhání. Spotřebitel by proto měl vždy zkontrolovat, jaký typ vína kupuje – a zda tomu odpovídá i chuť.
Etiketa jako vizitka: co musí být na lahvi uvedeno
5. Značka
Seriózní víno poznáte také podle toho, co je napsáno na etiketě. Jméno výrobce a ročník sklizně by měly být samozřejmostí. Pokud některý z těchto údajů chybí nebo je uveden nejasně, je na místě opatrnost.
Na některých lahvích se objevuje malá kulatá nálepka na okraji etikety. Ta obvykle znamená, že víno uspělo v regionální či větší soutěži. Nejde sice o absolutní záruku špičkové kvality, ale je to signál, že se víno alespoň jednou ocitlo v rukou odborné poroty a nezapadlo v konkurenci.
Oxid siřičitý: strašák, nebo nutná ochrana?
6. Oxid siřičitý
Mnoho lidí se lekne, když na etiketě uvidí upozornění na obsah oxidu siřičitého (SO₂). Ve skutečnosti však jde o běžnou a u kvalitních vín standardní látku, která chrání víno před oxidací a plísňovou hnilobou. Bez ní by byla trvanlivost vína výrazně nižší a riziko zkažení mnohem vyšší.
Odborníci varují spíše před jinými konzervačními metodami. Pokud by víno obsahovalo kyselinu salicylovou místo oxidu siřičitého, je lepší se mu vyhnout. SO₂ je v rozumných dávkách považován za osvědčený a kontrolovaný prostředek, zatímco jiné látky mohou být pro organismus problematičtější.
Kontrola po otevření: jednoduché domácí testy
Po otevření víno zkontrolujte!
Etiketa a obal napoví hodně, ale konečný verdikt přichází až po otevření lahve. Existuje několik jednoduchých „domácích“ testů, které mohou napovědět, zda máte co do činění s poctivým vínem, nebo s nápojem vyrobeným z koncentrátů či prášků.
Test s vodou: jak se víno chová ve sklenici
1. Test s vodou
Do sklenice s vodou přidejte pomocí lžičky trochu vína. Podle chování tekutiny lze orientačně posoudit, s jakým produktem máte tu čest. Vysvětluje se to následovně: Víno vyrobené z prášku se rovnoměrně smíchá s vodou a kvalitní víno zanechá na povrchu průhlednou vrstvu.
Tento test samozřejmě není laboratorní analýzou, ale může být jednou z indicií, pokud máte podezření, že zakoupená láhev neodpovídá deklarované kvalitě.
Jedlá soda jako detektor: změní víno barvu?
2. Test s jedlou sodou
Další možností je využít jedlou sodu, kterou má doma téměř každý. Postup je jednoduchý: Do sklenice nalijte asi 50 ml vína a přidejte 0,5 čajové lžičky jedlé sody. Míchejte. Přírodní víno bude nazelenalé, víno vyrobené z prášku nezmění barvu, může být trochu tmavší.
Změna barvy souvisí s chemickou reakcí přírodních složek vína s jedlou sodou. Pokud se barva prakticky nemění, může to být další varovný signál, že víno nebylo vyrobeno tradiční cestou z hroznů.
Glycerolový test: stopa, která prozradí falzum
3. Glycerolový test
Pro ty, kteří chtějí jít ještě dál, existuje takzvaný glycerolový test. Postup je následující: Do láhve vína přidejte 5–6 kapek glycerinu. Pokud se glycerin dostal na dno láhve a nezměnil barvu vína, znamená to, že víno je pravé. Pokud glycerin zanechá žluto-růžovou stopu, víno je zfalšované.
Glycerin reaguje odlišně s přírodním vínem a s nápoji, které obsahují barviva či náhražky. I tento test je pouze orientační, ale v kombinaci s ostatními znaky může pomoci odhalit, zda jste si domů přinesli poctivý produkt, nebo jen „víno na oko“.
Jak se nenechat napálit: shrnutí pro spotřebitele
Při výběru vína se vyplatí sledovat obal, typ uzávěru, obsah cukru, údaje na etiketě i přítomnost oxidu siřičitého. Krabicová vína a sladké levné varianty mohou být vhodné na nenáročné oslavy, ale pokud hledáte skutečnou kvalitu, sáhněte po lahvi se suchým vínem od jasně označeného výrobce a s uvedeným ročníkem.
Domácí testy s vodou, jedlou sodou nebo glycerinem mohou posloužit jako doplňková kontrola, pokud máte pochybnosti. V konečném důsledku ale platí, že informovaný spotřebitel je nejlepší obranou proti nekvalitním a padělaným vínům. A právě znalost těchto jednoduchých pravidel může rozhodnout o tom, zda vás víno skutečně udělá „šťastnými“, jak říkal Alexander Fleming, nebo jen zanechá pachuť zbytečně utracených peněz.
