Avicenna spojoval medicínu, filozofii a matematiku a snažil se zdraví člověka vysvětlit logicky a systematicky. Léčbu přirovnával k jednoduché rovnici, v níž je klíčové správně sčítat a odčítat. Podle něj je úkolem lékaře i samotného člověka:
odstranit vše, co tělu škodí, a přidat to, co mu prospívá.
Na základě tohoto přístupu formuloval několik základních zásad, o nichž byl přesvědčen, že dokážou udržet člověka ve zdraví, pokud se jich bude důsledně držet. Níže najdete šest hlavních pravidel, která podle Avicenny rozhodují o tom, zda budeme nemocní, nebo odolní.
6 starých pravidel pro pevné zdraví podle Avicenny
1. Přejídání jako přímá cesta k nemocem
Avicenna považoval nadměrnou konzumaci jídla za jeden z nejjistějších způsobů, jak si zničit zdraví. Podle něj žaludek, který je neustále přeplněný, a střeva, v nichž se hromadí zbytky nestrávené potravy, vytvářejí ideální podmínky pro záněty a potíže s mnoha vnitřními orgány.
Zastával názor, že člověk by měl jíst tak, aby se cítil nasycený, ale nikoli přeplněný. Varoval před tím, že dlouhodobé přejídání oslabuje organismus, zhoršuje trávení a otevírá dveře nemocem. Jeho rada zní překvapivě moderně:
„Neměli byste jíst do bodu, kdy už není prostor na jídlo navíc, ale měli byste přestat jíst, když vám ještě zůstala chuť k jídlu.“
Současně upozorňoval i na rizika nadměrného pití alkoholu. Podle Avicenny alkohol ve velkém množství poškozuje játra a mozek a postupně narušuje jak tělesné, tak duševní zdraví.
2. Nečinnost a nuda jako skrytí nepřátelé zdraví
Další zásadou, kterou Avicenna zdůrazňoval, bylo varování před nečinným životním stylem. Tvrdil, že mnoho nemocí vzniká u lidí, kteří si dopřávají příliš, neznají míru a zároveň vedou pasivní život bez práce a smysluplné činnosti.
Za obzvlášť nebezpečnou považoval nudu a prázdnotu v životě. Podle něj lidé, kteří nemají reálné starosti ani povinnosti, začnou svou pozornost upínat výhradně na vlastní tělo a domnělé zdravotní potíže. Tím si podle Avicenny doslova „pěstují“ deprese, poruchy vnitřních orgánů a další potíže – jen proto, že se soustředí na každou drobnost a nemají nic jiného, čím by se zabývali.
V jeho pojetí je tedy zdraví úzce spojené s aktivním životem, prací a smysluplnou činností, která zaměstná tělo i mysl.
3. Strava, kombinace jídel a očistný půst
Avicenna žil v době, kdy se ještě nemluvilo o moderních dietách, kaloriích či detoxech, přesto však prosazoval zásady, které dnes připomínají doporučení odborníků na výživu. Upozorňoval například, že není vhodné kombinovat extrémně slané a velmi sladké potraviny v jednom jídle, stejně jako míchat ve velkém množství bílkoviny a sacharidy.
Věřil také v sílu občasného půstu. Podle něj by po období bohatého jídla a přejídání měl následovat den, kdy člověk příjem potravy výrazně omezí nebo se jídla zcela zdrží, aby se pročistila střeva a odlehčil trávicí systém.
Jeho doporučení zní jasně:
„Pokud někdy sníte příliš mnoho, měli byste být následující den hladoví.“
Tento přístup chápal jako způsob, jak vrátit tělu rovnováhu – po nadbytku má přijít střídmost, aby se organismus dokázal zregenerovat.
4. Pohyb jako nejlepší prevence nemocí
Podle Avicenny je pravidelný pohyb jedním z hlavních pilířů zdraví. Tvrdil, že člověk, který se věnuje cvičení, je méně náchylný k nemocem, a pokud přece jen onemocní, jeho tělo se s potížemi vyrovná rychleji.
Naopak ti, kteří většinu času jen sedí a nehýbou se, si podle něj své choroby doslova „vyrábějí vlastníma rukama“. Důraz kladl na střídmost a vhodné načasování pohybu – přetěžování považoval za stejně škodlivé jako úplnou nečinnost.
Jeho slavná věta vystihuje tento postoj naprosto jednoznačně:
„Člověk, který cvičí střídmě a včas, nepotřebuje žádnou léčbu zaměřenou na odstranění choroby.“
V moderním jazyce by se dalo říci, že Avicenna viděl v pohybu nejlepší prevenci, která často nahradí i složité léčebné postupy.
5. Hněv, smutek a apatie jako jed pro duši i tělo
Avicenna nebyl jen lékařem těla, ale také pozorným pozorovatelem lidské psychiky. Při léčbě bral v úvahu duševní stav pacienta, jeho vnitřní konflikty a emoce. Upozorňoval, že mezi psychikou a fyzickým zdravím existuje přímá souvislost.
Podle něj negativní emoce – zejména hněv, mrzutost a hluboký smutek – postupně oslabují obranyschopnost organismu a narušují vnitřní rovnováhu. Takové pocity podle Avicenny doslova „vysušují“ duši a vyčerpávají sílu člověka.
Jeho slova jsou překvapivě blízká dnešním poznatkům o vlivu stresu na imunitu:
„Hněv tělo spaluje, smutek je vysušuje, apatie oslabuje duševní sílu a naklání přirozenost ke slabosti… V důsledku vyrovnávání charakteru se současně dosahuje zachování zdraví pro duši i tělo.“
Avicenna tak doporučoval usilovat o vyrovnanost povahy, zvládání hněvu a práci s vlastními emocemi. Věřil, že jen tak lze chránit zdraví nejen psychické, ale i fyzické.
6. Spánek jako klíč k regeneraci, ale bez extrémů
Poslední z jeho zásad se týká spánku, který považoval za nezbytný pro obnovu sil. Podle Avicenny by měl člověk spát tolik, kolik jeho tělo potřebuje k úplnému zotavení – ani málo, ani příliš mnoho.
Varoval, že nedostatek spánku organismus vyčerpává, zatímco příliš dlouhý spánek může zdraví rovněž uškodit. Důležité je také to, v jakém stavu člověk uléhá. Zvlášť upozorňoval na to, co se dnes často podceňuje:
„Spát nalačno není dobré, oslabuje to sílu. Škodí i spánek s plným žaludkem… Protože takový sen nebude hluboký, ale neklidný…“
Avicenna navrhoval i konkrétní polohy při usínání. Doporučoval nejprve ulehnout na pravý bok, poté se obrátit na levý. Zaznamenal také, že spánek na břiše může podpořit trávení, zatímco lidé oslabení nemocí často leží na zádech a spí s otevřenými ústy kvůli slabosti svalů, které drží čelisti.
Toto detailní pozorování ukazuje, jak pečlivě sledoval propojení mezi tělesným stavem, způsobem spánku a celkovým zdravím.
Staré rady, které nezestárly
Avicennových šest pravidel pro zdravý život – střídmost v jídle, aktivita místo nečinnosti, promyšlená strava a půst, pravidelný pohyb, práce s emocemi a vyvážený spánek – vzniklo před více než tisíciletím. Přesto se v mnohém shodují s tím, co dnes doporučují lékaři a odborníci na zdravý životní styl.
Otázkou zůstává, nakolik jsme v moderní době, plné přejídání, stresu, sezení a nedostatku spánku, ještě ochotni těmito jednoduchými, ale přísnými zásadami řídit – a zda bychom díky nim opravdu byli méně nemocní.
