Mýty o kómatu vyvráceny
Spekulace o tom, že Jana Brejchová už roky nevnímá svět kolem sebe, rozvířily vlnu emocí mezi jejími hereckými kolegy. Mnozí z nich se cítili dotčeni, že jim nebyl umožněn přístup k lůžku ženy, se kterou sdíleli desítky let slávy. Zdroj z motolské léčebny však nyní promluvil a vnesl do celého případu jasno. Herečka nebyla napojena na přístroje, jak se mnozí domnívali. Její odcházení bylo přirozené, byť nesmírně kruté. Za zavřenými dveřmi probíhal tichý souboj s časem a neúprosnou diagnózou, která postupně vymazávala vzpomínky i osobnost filmové královny.
Krutá daň za neurologický rozpad
Za zdmi LDN se odehrávalo drama, o kterém věděla jen hrstka vyvolených. Kombinace Parkinsonovy choroby a další vzácné neurologické poruchy způsobovala postupné odumírání mozkové hmoty. V posledních měsících už byla Jana Brejchová zcela dezorientovaná a neschopná souvislé řeči. Přesto se až do poslední chvíle udržoval systém „tajného hesla“. Pokud někdo volal na oddělení a dožadoval se informací nebo spojení, musel znát specifické slovo, které znali jen ti nejvěrnější. Tento systém sloužil jako neprostupný štít před zvědavci i senzacechtivými novináři.
Ženská pýcha až za hrob
Proč se ale milovaná herečka rozhodla pro tak drastickou izolaci? Podle svědectví z jejího okolí za tím nestála jen dcera Tereza, ale především Janina vlastní hrdost. Jako žena, která byla po desetiletí považována za nejkrásnější tvář českého filmu, nesnesla představu, že by ji kolegové viděli v jejím stínu. Nechtěla zažít soucitné pohledy ani slyšet šeptandu o tom, jak moc se změnila a jak ji nemoc zlomila. Její marnivost, v tom nejlepším slova smyslu, byla jejím posledním vyjádřením svobody. Chtěla, aby v paměti lidí zůstala ta noblesní dáma s „telecíma očima“, a ne pacientka na sklonku života.
Poslední sbohem bez státních poct
Ačkoliv vládní představitelé v čele s ministrem kultury Klempířem naléhali na rodinu, aby souhlasila s pohřbem se státními poctami, Tereza Brodská zůstala neoblomná. Respektovala poslední přání své matky a odmítla velkolepou politickou manifestaci. Místo toho se v úterý otevřou brány Lucerny pro tichou pietu. Žádná rakev, žádné patetické projevy politiků – jen kondolenční kniha, fotografie a tiché vzpomínky tisíců lidí, kteří ji milovali. Královna odešla přesně tak, jak žila posledních dvanáct let: ve stínu, s tajemstvím a s neuvěřitelnou důstojností.
