Krása, kterou smyla maska času
Když se řekne jméno Valerie Kaplanová, většina z nás si vybaví vrásky, šátek a komické scény z Hoštic. Pravdou ale je, že Valerie byla v mládí ženou, za kterou se otáčel každý muž na ulici. Narodila se v roce 1917 v Hlinsku a její cesta ke slávě nebyla vůbec přímočará.
Předtím, než se stala ikonou českého filmu, pracovala jako sekretářka. Její osud byl ale zpečetěn už v jedenácti letech, kdy ji otec vzal do Vídně. Právě tam v ní vzplanula vášeň pro světla reflektorů.
Proč musela hrát babičky už ve středním věku?
Osud k ní byl v jednom ohledu krutý, ale pro filmovou historii paradoxně štědrý. Valerie Kaplanová měla velmi specifickou fyziognomii. Její obličej zestárl mnohem dříve, než bylo u žen v jejím věku běžné. Zatímco její kolegyně bojovaly o role milenek, Valerie se musela smířit s tím, že ji režiséři začali obsazovat do rolí matek a babiček už v době, kdy byla v nejlepším věku.
„Byla hubená, kostnatá a její tvář měla hloubku, kterou ostatní herečky získávaly až v osmdesáti. Právě to z ní udělalo unikát,“ vzpomínají pamětníci z Východočeského divadla v Pardubicích.
Od Slunce, seno až po hollywoodské produkce
Její talent byl tak obrovský, že si jí všimli i zahraniční filmaři. Málokdo ví, že tato „česká babička“ zářila i v mezinárodních produkcích natáčených v Praze. Její výraz byl tak autentický, že nepotřebovala slova – stačil jediný pohled jejích hlubokých očí.
Všichni si ji pamatujeme jako:
- Babičku v posteli ze Slunce, seno, jahody (a dalších dílů).
- Bábu Tutovku, která v 90. letech pobláznila celou republiku.
- Postavy v pohádkách jako Honza málem králem, kde byl její zjev naprosto nezaměnitelný.
Odkaz, který nestárne
I když nás Valerie Kaplanová opustila v roce 1999 ve věku 82 let, její odkaz žije dál. Získala ocenění Senior Prix i medaili města Pardubic, ale její největší cenou je láska diváků, kteří se na její filmy dívají stále dokola.
Příběh Valerie Kaplanové je připomínkou toho, že skutečná krása a talent nejsou jen o dokonalé pleti, ale o charismatu, které přetrvá desetiletí. A i když ji známe jako „bábu“, v našich srdcích zůstává jednou z nejvýraznějších tváří, jaké kdy český film měl.
