Amelie byla ztělesněním laskavosti a trpělivosti. Její něžné chování si získalo nejen jeho srdce, ale především srdce malé Sophie. Už při prvním setkání v parku mezi nimi vzniklo zvláštní pouto, když Amelie přistoupila k houpačce a povzbudila Sophii, aby dosáhla až na samotné nebe.
Po svatbě se rodina přestěhovala do staršího domu, který Amelie zdědila. Dům byl velký, tichý a na první pohled ideální pro nový začátek. Sophie byla nadšená ze své pohádkové ložnice a zdálo se, že se vše obrací k lepšímu.
Ale pak přišel okamžik, kdy musel otec odjet na služební cestu. Právě v jeho nepřítomnosti začalo něco znepokojivého.
Když se vrátil domů, Sophie k němu přiběhla a šeptem mu sdělila šokující větu: „Tati, nová maminka je jiná, když jsi pryč.“ Její slova byla jako mrazivý vítr v zádech. Zmínila zamčené podkroví, podivné zvuky a přísná pravidla, která Amelie v jeho nepřítomnosti uplatňovala.
Otázky se začaly množit. Amelie často mizela na půdě, kam Sophie nesměla. Když ji otec přistihl, jak se tam vkrádá uprostřed noci, rozhodl se jednat.
Ve chvíli, kdy tajemné dveře otevřel, naskytl se mu pohled, který by nečekal: útulný, kouzelný pokoj, vytvořený speciálně pro Sophii. Jemné barvy, knihy, pohádková světýlka, kreslící koutek i čajový stolek. Vše bylo připraveno jako překvapení pro jeho dceru.
Amelie se mu se slzami v očích přiznala: „Chtěla jsem být pro Sophii dobrou mámou. Udělala jsem chyby, snažila jsem se, ale ztratila jsem přehled o tom, co je nejdůležitější — být tady, milovat ji a být jí oporou.“
Nešlo o žádné zlé úmysly, ale o chybnou snahu naplnit vlastní představy o mateřství. Amelie, ovlivněná vzpomínkami na vlastní přísnou matku, přenesla svůj strach na Sophii. Přísnost, zákazy a přílišná kontrola měly být podle ní cestou ke správné výchově, ale jen Sophii děsily.
Když otec dceru zavedl do nového podkrovního pokoje, Sophie se nejprve bála. Ale pohled na pohádkový prostor ji okouzlil. Po chvíli váhání běžela Amelii do náruče a objala ji. Mezi všemi třemi se tak zrodila skutečná, upřímná rodina.
Z původně mrazivého tajemství vzešlo hlubší porozumění a spojení. Otec si uvědomil, že každá cesta k nové rodině je plná překážek, nedorozumění i bolestivých chyb. Ale tam, kde vládne láska, ochota odpustit a pochopit, se dá všechno napravit.
Dnes už Sophie usíná v podkrovním pokoji s pohádkovými světýlky, po boku rodičů, kteří ji milují nade vše. A otec ví, že udělal správné rozhodnutí — věřit, dát šanci a vybudovat novou rodinu na pevných základech upřímnosti.
