Situace se opakovala den co den, kdy Lisa pravidelně věšela své spodní prádlo na šňůru před Jakubovým oknem. Kristýna se snažila situaci řešit diplomaticky a rozhodla se s Lisou promluvit. Při setkání na zahradě jí řekla: "Liso, chápu, že sušíš své prádlo venku, ale mohlo bys prosím zvážit jiné místo? Můj syn má okno přímo naproti a začíná klást otázky." Lisa však reagovala překvapeně a s nádechem podráždění odpověděla: "To je můj pozemek a mám právo sušit prádlo, kde chci."
Kristýna, frustrovaná neochotou sousedky ke kompromisu, se rozhodla jednat. Jednoho rána, když Lisa odjela do práce, vzala Kristýna koš s vodou a namočila Lisiné prádlo, čímž prodloužila dobu jeho sušení. Doufala, že tímto nenásilným způsobem přiměje sousedku k zamyšlení. Když se Lisa vrátila a zjistila, co se stalo, byla rozhořčená. Přišla ke Kristýně a rozhořčeně se zeptala: "Proč jsi namočila mé prádlo?" Kristýna klidně odpověděla: "Chtěla jsem ti ukázat, jak nepříjemné může být, když někdo zasahuje do tvého soukromí."
Tento incident vedl k napjatým vztahům mezi sousedkami. Obě si uvědomily, že konflikt ohledně sušení prádla ovlivňuje nejen jejich životy, ale i atmosféru v celé čtvrti. Nakonec, po několika týdnech ticha, se Lisa rozhodla přistoupit ke kompromisu a začala sušit své prádlo na méně viditelném místě. Kristýna ocenila její gesto a obě ženy se dohodly na vzájemném respektu a komunikaci.
