Pod pojem takzvané neviditelné a neplacené reprodukční práce se neřadí jen klasický úklid nebo vaření. Jde o celý soubor činností, bez kterých by rodinné soužití zkolabovalo: praní a žehlení prádla, nákupy potravin i oblečení, vyřizování schůzek u lékařů, péče o nemocné členy rodiny, pomoc dětem s učením, vyzvedávání ze školy a školek, rozvážení na kroužky, hlídání termínů třídních schůzek, placení kroužků a škol v přírodě. Každý den, často po práci, ženy přepínají do „druhé směny“ – neplacené a málo doceněné.
Vedle fyzické námahy tu ale existuje ještě jeden rozměr, který je pro mnoho mužů prakticky neviditelný: mentální zátěž. Ženy v hlavě neustále udržují seznam toho, co je potřeba udělat, koupit, zařídit a připomenout. Přemýšlejí, co se bude vařit, kdy dětem doslouží boty, kdy je potřeba objednat prohlídku u zubaře nebo kdy se konají třídní schůzky. Tento nepřetržitý „projektový management“ rodiny je vyčerpávající, přesto zůstává často zcela samozřejmý – a tedy i neoceněný.
Nový výzkum: muži mají „na starost“ hlavně koš
Na nerovnováhu v dělbě práce v rodinách upozorňuje studie společnosti Fair Play, za kterou stojí americká spisovatelka Eve Rodsky. Podle dat z roku 2024 se ukazuje, že v mnoha domácnostech se mužská „plná zodpovědnost“ soustředí na jedinou oblast: vynášení odpadků.
Muži si obvykle všimnou, že je koš plný, vynesou ho a často i vědí, kdy přijíždějí popeláři. V některých případech se zapojují také do údržby domácnosti – například kolem kotle, drobných oprav nebo technických záležitostí. Ani zde ale nejde o kompletní převzetí agendy: plánování servisů, objednávání oprav nebo hledání řemeslníků často zůstává opět na ženách.
Podle studie existuje celkem 28 hlavních oblastí domácích a rodinných povinností. Zatímco muži si ve velkém přivlastňují odpovědnost za odpadky, drtivá většina zbývajících činností zůstává v rukou žen. Ty tak zároveň řídí chod domácnosti, pečují o zdraví rodinných příslušníků, organizují volný čas dětí, dohlížejí na školní povinnosti a hlídají termíny všeho, co je potřeba zařídit.
Když „pomoc“ nestačí: ženy jako manažerky rodinného provozu
Výzkum zároveň ukazuje, že nejde jen o to, kdo konkrétní úkol fyzicky vykoná. Rozhodující je, kdo za něj nese celkovou odpovědnost – od plánování přes přípravu až po dokončení. V mnoha rodinách je situace taková, že žena vše naplánuje, připomene, připraví podmínky a muž pak jen udělá poslední krok. Navenek to může vypadat jako „pomoc“, ve skutečnosti ale žena zůstává hlavní manažerkou domácnosti.
Takový model způsobuje, že muži často nemají představu o skutečném rozsahu práce, která je nutná k fungování rodiny. Když pak dojde na debaty o spravedlivém rozdělení povinností, mohou být překvapeni, kolik úkolů partnerka zvládá – a jak málo z nich oni sami skutečně přebírají od začátku do konce.
Vysoká cena za „nekonečný“ ženský čas
Nerovnováha v domácích povinnostech se neprojevuje jen v únavě a podrážděnosti. Má přímý dopad na psychické i fyzické zdraví žen a na kvalitu partnerských vztahů. Ženy, které dlouhodobě nesou většinu zátěže, častěji popisují chronický stres, pocit přetížení a nízkou spokojenost ve vztahu.
Stálé napětí z toho, že „nesmí nic zapomenout“, vede k vyčerpání a může končit až syndromem vyhoření. Přidává se i riziko depresí, úzkostí a somatických potíží – od nespavosti přes bolesti hlavy až po problémy s imunitou. Pokud partner situaci bagatelizuje nebo odmítá změnu, vztah se postupně rozpadá zevnitř: roste frustrace, hádky a pocit nespravedlnosti.
Diamant vs. písek: jak se vnímá čas mužů a žen
Eve Rodsky ve svých vystoupeních upozorňuje, že klíčový problém se skrývá v tom, jak společnost nahlíží na čas mužů a žen. Podle ní je mužský čas často vnímán jako vzácný, chráněný a cenný – „pevný a cenný jako diamant“. Naopak ženský čas bývá považován za pružný, nekonečný a vždy dostupný – podobný písku, který je všude a pořád.
Rodsky zároveň zdůrazňuje, že za tuto situaci nelze vinit výhradně muže. Často jsou to i samy ženy, které se staví do role těch, kdo „pohlídají všechno“ a ochrání partnerův čas. Říkají si, že jsou lepší v multitaskingu, že to samy zvládnou rychleji, nebo že je jednodušší úkol udělat, než ho složitě vysvětlovat. Tím se ale stávají „strážkyněmi“ mužského času a nechtěně udržují nerovnováhu, která je vyčerpává.
Jak z bludného kruhu ven: změna začíná u slov „nezvládám to“
Podle Eve Rodsky je zásadní, aby ženy přestaly vnímat svou únavu a přetížení jako selhání. Apeluje na ně, aby se přestaly stydět za to, že vše nezvládnou samy, a aby si dovolily říct nahlas, že potřebují skutečné partnerství, ne jen občasnou pomoc. Bez otevřené a upřímné komunikace se situace nezmění.
Klíčovým krokem je, aby se partneři společně podívali na všechny oblasti chodu domácnosti a rozdělili si je tak, aby za ně každý nesl plnou odpovědnost – od plánování až po realizaci. Nejde o to, aby bylo vše přesně napůl, ale aby se oba cítili férově a respektovaně. Jednostranné přetížení jednoho člověka je dlouhodobě neudržitelné a může poškodit nejen jeho zdraví, ale i stabilitu celé rodiny.
Rodsky proto vyzývá páry, aby si nastavily jasná pravidla a přestaly se spoléhat na to, že „se to nějak samo udělá“. Pokud má být vztah skutečně partnerský, musí se to projevit i v tom, kdo myje nádobí, objednává lékaře, hlídá termíny školních akcí a stará se o to, aby doma vůbec bylo co jíst. Jinak zůstane rovnost jen prázdným slovem – a koš s odpadky jediným mužským „královstvím“ v celé domácnosti.
