Jako psychoterapeutka se podle svých slov snaží být k lidem maximálně respektující, ať už se cítí jakkoli.
Když ale mluví za sebe, bez obalu přiznává, že její osobní názor je jasný a hodně přímočarý.
Odkazuje se i na rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2023, který pracuje s kategoriemi muž a žena.
Podle Cajthamlové to není žádná náhoda – ale odraz právního systému, který se stále opírá o biologickou realitu.
A tu shrnuje bez diplomatických kudrlinek:
„Biologie zná dvě pohlaví.“
Podle ní se liší nejen vzhled těla, ale i hormony, fungování mozku a celkové nastavení organismu.
Společnost by podle ní tyto rozdíly neměla ignorovat jen proto, že je to zrovna módní, nebo „správné“ na sociálních sítích.
Zabývá se i otázkou, proč se někteří lidé ve svém těle necítí dobře.
Zmiňuje, že roli může hrát už období v těhotenství – pokud je matka vystavená velkému stresu, mohou stresové hormony podle ní zasáhnout vývoj mozku plodu.
Zároveň zdůrazňuje, že děti za to nemůžou.
Vnímají tlak společnosti, řeší vlastní zmatek a potřebují hlavně citlivý přístup, ne nálepkování a křik přes barikády.
Když ale přijde řeč na systémové změny, jako jsou třeba společné toalety, Cajthamlová se ostře vymezuje.
Říká otevřeně, že by na „unisex“ WC nešla a že preferuje jasně oddělené prostory pro ženy a muže.
Je přesvědčená, že je nebezpečné nutit většinovou společnost k radikálním změnám jen proto, aby se vyhovělo menšinovým požadavkům.
Podle ní je potřeba hledat rozumný kompromis – pomáhat těm, kteří to mají těžší, ale nezbourat kvůli tomu základní nastavení, na které jsou zvyklé miliony lidí.
Jako terapeutka tak denně balancuje mezi empatií k jednotlivcům a vlastním nekompromisním pohledem na biologii a realitu světa.
A dává jasně najevo: respekt ano, ale bez popírání toho, co podle ní příroda nastavila.
