„Příčinou digitálního autismu je nadměrné používání obrazovek, které způsobuje stres v mozku v důsledku nadměrné stimulace,“ – říká psycholožka Ivana Bilić.
„Klasický“ autismus je neurovývinová porucha neznámé příčiny, která se projevuje již v raném dětství. Projevuje se obtížemi v komunikaci a sociálním fungování a opakujícími se vzory chování. Edukační rehabilitátorka Jelena Petranović upozorňuje, že digitální autismus lze na rozdíl od „klasického“ autismu úspěšně léčit.
Mezi příznaky digitálního autismu patří slabě vyvinutá řeč, nereagování na jméno, nedostatek očního kontaktu a neverbální komunikace.
Důsledky neléčeného digitálního autismu zahrnují dysfunkční používání hraček, slabý rozvoj pozornosti a agresivní chování v důsledku neschopnosti vyjadřovat potřeby. Rodiče by měli omezit používání obrazovky a být důslední při prosazování těchto omezení.
Jelena Petranović zdůrazňuje důležitost logopedické a rehabilitační léčby včetně ABA terapie a začleňování dětí do sportovních a společenských aktivit. Včasná reakce a spolupráce rodičů s odborníky jsou klíčem k úspěchu terapie.
„Nazýváme to autismus, protože má stejné specifické příznaky jako autismus. Příznaky jsou naprosto totožné. Je téměř nemožné určit, zda dítě trpí virtuálním autismem nebo klasickým autismem, protože příznaky jsou naprosto stejné. Symptomy autismu jsou následující: narušení a nedostatek sociálních vazeb, nenavázání očního kontaktu, narušení rozvoje jazykových schopností, nedostatek hry, zejména sociálních her a společných her a objevení se stereotypních, opakujících se činností,“ řekl psycholog Marius Zamfir, vedoucí Centra pro autistické děti.
Psycholog vysvětlila, že jde o stále častější jev a v 90% případů rodiče přiznali, že jejich děti tráví před televizí 4-5 hodin denně nebo i více.
„S tímto jevem se setkávám v 90 % nových případech. Když mě navštíví rodič, protože má problém s dítětem, moje první otázka vždy zní, kolik času trávilo ve věku od 0 do 2 let před televizí nebo jinými virtuálními zařízeními. Ve více než 90% případů odpovídají, že je to více než 4-5 hodin denně. Televize může být spouštěčem nebo přitěžujícím faktorem. Důležitým rozdílem mezi klasickým a virtuálním autismem je to, že v případě prvního mluvíme o neurologické destrukci a nedostatečném vývoji způsobeným biologickými faktory. Většinou je to nezvratné, v těchto oblastech se nevytváří nové synapse, přičemž v druhém případě jde o nedostatek stimulace a rozvoje příslušných nervových oblastí, ze kterých se dítě rychle zotavuje,“ vysvětlil Zamfir.
Podle návrhu Americké akademie pediatrie by děti ve věku 0-2 roky neměly být vystaveny žádným podobným zařízením, děti ve věku 3-6 let by měly mít povolenu maximálně jednu hodinu denně a děti ve věku od 6 – 12 let maximálně dvě hodiny denně.
