Součástí směsi bývá i takzvaný benátský teriak, historicky velmi ceněná aromatická směs bylin. V dobové lékařské literatuře se uvádí, že tyto látky mají výraznou vůni a chuť a působí zejména na povzbuzení chuti k jídlu a normalizaci trávení. Zastánci švédských kapek jim přisuzují i vliv na celkovou kondici organismu a řadu dalších obtíží, které člověka provázejí během života.
Staré texty připisují tomuto elixíru až zázračné účinky. Tvrdí se například, že „kdo užívá tento elixír každé ráno a večer, nepotřebuje žádné jiné léky, protože posiluje tělo, posiluje nervy a krev a zabraňuje chvění rukou a nohou. Působí zkrátka proti všem chorobám. Tělo zůstává pevné, tvář mladá a krásná.“ Takto idealizovaný obraz samozřejmě neodpovídá moderním lékařským standardům, přesto ale ukazuje, jak silná víra v účinky bylin tehdy panovala.
Maria Treben a návrat švédských kapek z prachu dějin
Na dlouhou dobu upadly švédské kapky téměř v zapomnění. Teprve ve 20. století je znovu zpopularizovala rakouská bylinkářka Maria Treben. Ta ve své světoznámé knize „Zdraví z Boží lékárny“ popisovala švédské kapky jako mimořádně užitečný domácí prostředek a přinesla je znovu do povědomí široké veřejnosti.
Právě díky ní se dnes švédské kapky často prodávají v bylinkářstvích a obchodech se zdravou výživou jako „švédské hořké kapky“ nebo „švédské hořčiny“. Jde o alkoholovou tinkturu specifické kombinace bylin, která je prezentována jako univerzální domácí pomocník, zejména pro podporu trávení, ale i pro řadu dalších použití.
Podle nadšenců jde o jeden z nejdůležitějších domácích prostředků, který má mít místo v každé lékárničce. Tvrdí, že znalost jeho vlastností může pomoci „jednoduše a efektivně“ řešit mnoho běžných neduhů. Moderní medicína ovšem upozorňuje, že podobné tvrzení je nutné brát s rezervou a vždy zohlednit zdravotní stav konkrétního člověka.
„Starý rukopis“: 46 bodů, jak má elixír pomáhat
Klíčovým dokumentem, na který se příznivci švédských kapek odvolávají, je takzvaný „Starý rukopis“ doktora Samsta. V něm je v 46 bodech popsáno, při jakých potížích a jakým způsobem lze tinkturu použít. Jde o text pocházející z jiné lékařské éry, přesto jeho zastánci tvrdí, že je „platný i dnes“ a doporučují mít švédské kapky doma místo celé řady jiných prostředků.
Podle těchto starých doporučení mají švédské kapky působit jak vnitřně, tak zevně – užívají se po lžících či kapkách, ředí se vodou nebo čajem, případně se jimi zvlhčují obklady, vatové tampony nebo plátno přikládané na postižené místo.
Hlava, oči, zuby: kde všude měl elixír pomáhat
Rukopis začíná u problémů s hlavou a smysly. Tvrdí například, že inhalace a zevní použití švédských kapek údajně zahání bolesti hlavy, závratě a posiluje paměť i mozek. Při potížích se zrakem – zákal, zarudnutí, záněty či mlhavé vidění – se podle návodu doporučuje navlhčovat oční koutky nebo přikládat obklady na zavřené oči, což má údajně pomoci i u šedého zákalu.
Text dále zmiňuje, že kapky mají léčit neštovice a různé vyrážky, včetně strupů v nose či na jiných částech těla, pokud se postižená místa často zvlhčují tinkturou. U bolesti zubů se doporučuje přidat plnou polévkovou lžíci kapek do trošky vody, chvíli podržet v ústech nebo navlhčit bolavý zub plátýnkem. Tím má údajně ustat bolest i hnisání. Stejně tak mají kapky pomoci při puchýřích na jazyku nebo jiném poranění v ústech, pokud se pravidelně potírají.
Trávení, žlučník, játra: tradiční „doména“ švédských kapek
Největší prostor věnuje rukopis trávicím obtížím. Při silně zaníceném nebo bolestivém krku, kdy člověk sotva polyká, se podle starého návodu mají kapky užívat ráno, v poledne a večer a pomalu nechat stékat hrdlem, aby utišovaly zánět a léčily hltan.
Při žaludečních křečích stačí podle textu jedna polévková lžíce při záchvatu, u kolikových bolestí se doporučují tři polévkové lžíce za sebou, po nichž má údajně přijít rychlá úleva. Kapky mají rovněž uvolňovat větry, mírnit bolesti žaludku a vnitřních orgánů a pomáhat při zácpě. Jsou označovány za „znamenitý prostředek na žaludek, když špatně tráví a neudrží potravu“.
Rukopis tvrdí, že kapky pomáhají při bolestech žlučníku, pokud se užívají ráno a večer po jedné polévkové lžíci a na noc se přikládají obklady na postižené místo. Při vodnatelnosti se doporučuje šestitýdenní kúra – ráno a večer polévková lžíce v bílém víně. U žloutenky se mají užívat třikrát denně po lžíci a na zduřelá játra přikládat obklady.
Uši, ženské zdraví a těhotenství
Starý text přisuzuje švédským kapkám účinek i při bolestech a šumění v uších. Vata navlhčená tinkturou a vložená do ucha má údajně vracet i ztracený sluch. U bolestí dělohy se ženám doporučují tři dny po sobě ráno polévkové lžíce kapek v červeném víně, poté krátká procházka a až pak snídaně – ovšem bez mléka, protože po mléce se podle rukopisu kapky užívat nemají.
Text zachází až k detailním radám pro posledních 14 dní těhotenství. V tomto období se mají kapky užívat ráno a večer po jedné polévkové lžíci, což má údajně usnadnit porod. Po narození dítěte se doporučuje podávat šestinedělce každé dvě hodiny plnou lžičku kapek, aby snadněji odešla placenta. Pokud se po porodu zapálí prsní bradavky, mají pomoci obklady z plátna navlhčeného v kapkách.
Děti, parazité a kožní potíže
Rukopis přisuzuje švédským kapkám výrazný účinek u dětí. Tvrdí se, že „zahánějí dětské neštovice“, pokud se dětem podávají kapky podle věku, zředěné vodou. Když puchýřky usychají, mají se častěji zvlhčovat tinkturou, aby nezůstaly jizvy. Kapky údajně vyhánějí střevní parazity, včetně tasemnic, pokud se dávkují podle věku a zároveň se navlhčený šátek přikládá na pupík a udržuje stále vlhký.
Významná část seznamu se věnuje kůži a ranám. Kapky mají podle textu příznivě působit na rakovinu kůže, staré neštovice, bradavice a popraskané ruce. Staré hnisavé rány nebo místa, kde se tvoří „živé maso“, se mají nejprve vymýt bílým vínem a poté překrýt plátnem namočeným v kapkách. To má tlumit bolesti, zmenšovat nádory a podporovat hojení.
Rukopis tvrdí, že kapky bezpečně vyléčí všechny rány – řezné, bodné i střelné, pokud se často zvlhčují tinkturou. Plátno namočené v kapkách se má přikládat přímo na ránu; při hlubokých ranách se mají kapky vpravit dovnitř. Takto léčené rány údajně nezanechávají jizvy, pokud se postižené místo navlhčí až čtyřicetkrát. Zmiňuje se i léčba fistulí a popálenin od ohně, horké vody či masti – při častém zvlhčování se prý netvoří puchýře a nezůstávají stopy ani po hnisavých puchýřích.
Hemoroidy, revma, omrzliny a další „zázraky“
Švédské kapky mají podle rukopisu „otvírat zlatou žílu“ (hemoroidy), léčit ledviny a odvádět „hypochondrické tekutiny“ z těla. Tím mají údajně odstraňovat melancholii a deprese a upravovat chuť k jídlu i trávení. Hemoroidy se mají léčit zevně i vnitřně – vnitřním užíváním před spaním a zevním přikládáním navlhčené vaty, což má rozproudit krev a odstranit pálení.
Text mluví také o ochrnutí, závratích a nevolnosti, u nichž má elixír pomáhat, stejně jako u spály a růže. Při horečce, zimnici a celkovém vyčerpání se doporučuje podat polévkovou lžíci kapek – pokud pacient neužívá jiné léky, má se prý rychle vzpamatovat, upravit puls a horečka má brzy klesnout.
Kapky se také doporučují na boule a modřiny po nárazech, ztrátu chuti k jídlu či chudokrevnost. U anémie mají při delším ranním užívání „vrátit ztracenou barvu, pročistit krev, vytvořit novou a podpořit krevní oběh“. V textu se objevují i rady pro revmatické bolesti rukou a nohou, kde se doporučuje kombinace vnitřního užívání ráno a večer a obkladů na bolestivá místa.
Rukopis zmiňuje rovněž omrzliny rukou a nohou, včetně otevřených ran, kdy mají časté obklady – zejména v noci – přinést úlevu. Na kuří oka se má přikládat vata nasáklá kapkami, aby postižené místo zůstávalo stále vlhké; po třech dnech mají kuří oka sama odpadnout nebo se dát bezbolestně odstranit.
Od moru po nespavost a kocovinu
Spektrum údajných účinků švédských kapek se v rukopise rozšiřuje až k extrémům. Tvrdí se, že kapky pomáhají při pokousání vzteklým psem nebo jiným zvířetem, protože vnitřní užívání má „ničit všechny jedy“, zatímco na ránu se přikládají obklady. Během epidemií moru a jiných nakažlivých nemocí se doporučuje užívat kapky vícekrát denně, neboť prý léčí morové vředy a křeče, i ty v krku.
Elixír má podle textu pomáhat i při nespavosti. „Kdo nemůže v noci dobře spát,“ má před spaním užít švédské kapky. Pokud jde o nespavost nervového původu, doporučuje se přiložit na srdce plátno navlhčené v naředěných kapkách. Zvláštní kapitolou je kocovina: „Opilec dříve vystřízliví, když užije dvě polévkové lžíce kapek.“
Na závěr rukopis shrnuje, že „kdo pravidelně užívá zavčasu ráno a navečer tyto kapky, nepotřebuje žádný jiný lék, neboť švédské byliny posilují tělo, osvěžují nervy a krev, odstraňují třes rukou a nohou. Zkrátka, zbavují všech chorob. Tělo zůstává pružné, tvář mladá a pěkná.“ Právě tato pasáž nejlépe vystihuje, jak široký a téměř zázračný účinek byl elixíru v minulosti přisuzován.
Důležitá upozornění a moderní pohled
I když staré texty vyzdvihují švédské kapky jako téměř všelék, dnešní doporučení jsou mnohem střízlivější. Samotný rukopis zdůrazňuje, že všechna uvedená množství kapek je nutné ředit vodou nebo bylinným čajem. Z textu je také patrné, jak velkou důvěru dříve lidé vkládali do bylin a jejich „nezvyklé léčivé síly“.
Současně se ale připomíná, že švédské kapky v žádném případě nenahrazují léčbu stanovenou lékařem. Jde maximálně o doplněk či tradiční podpůrný prostředek, nikoliv o náhradu odborné péče. Zvláštní pozornost by měli věnovat složení kapek lidé s alergiemi – alergičtí pacienti by měli užívání švédských kapek vždy konzultovat se svým lékařem, zejména kvůli obsahu některých bylin a alkoholu.
Švédské hořké kapky jsou dnes běžně k dostání v lepších bylinkářstvích a obchodech se zdravou výživou. Přestože jejich popularita znovu roste a mnozí na ně nedají dopustit, moderní medicína upozorňuje: před jakýmkoliv „zázračným“ elixírem je vždy na místě opatrnost, kritické myšlení a konzultace s odborníkem.
