Směs vzniká macerací přibližně dvaceti léčivých rostlin v alkoholu. Součástí klasických receptur bývá i tzv. benátský teriak, historicky velmi ceněná směs koření a bylin. V dobové evropské farmaceutické literatuře se tyto rostliny popisují jako aromatické, podporující chuť k jídlu a zlepšující trávení, ale připisuje se jim i řada dalších účinků na různé potíže, které člověka mohou provázet po celý život.
Podle starých tvrzení měl ten, kdo užívá tento přípravek ráno a večer, méně potřebovat jiné léky, protože směs údajně posiluje tělo, nervy i krev a má pomáhat i při třesu rukou a nohou. Zastánci těchto kapek tvrdí, že při dlouhodobém užívání zůstává tělo pružnější a tvář působí mladším dojmem.
Maria Treben a návrat švédských kapek do povědomí
Na dlouhou dobu upadl tento elixír do zapomnění, než jej ve 20. století znovu proslavila rakouská bylinkářka Maria Treben. Ta ve své známé knize „Zdraví z boží lékárny“ popisuje švédské kapky jako univerzální domácí prostředek a uvádí četná svědectví lidí, kteří je používali.
Právě díky ní se výraz „švédské hořčiny“ nebo „hořké švédské kapky“ rozšířil po celé Evropě. V praxi jde o alkoholový výluh specifické kombinace bylin, který se užívá v malých dávkách vnitřně nebo zevně ve formě obkladů. Základním deklarovaným účinkem je podpora trávení, ovšem staré texty mu připisují mnohem širší využití.
Dnes lze švédské kapky koupit v řadě bylinkářství a specializovaných prodejen. Zastánci přírodních metod je vnímají jako důležitý domácí prostředek první volby, který má sloužit jak k úlevě od různých obtíží, tak i jako forma prevence. Před jejich použitím se však doporučuje pečlivě se seznámit s tradičními návody – často označovanými jako „Starý rukopis“.
„Starý rukopis“ Dr. Samsta: 46 bodů pro každodenní použití
Takzvaný „starý rukopis“ připisovaný Dr. Samstovi obsahuje 46 podrobných bodů, v nichž je popsáno, při jakých potížích lze švédské kapky použít. Text odráží lékařské a lidové představy své doby, přesto jej příznivci bylin citují dodnes. Následující přehled vychází z tohoto tradičního seznamu.
Hlava, oči, ústa: od závratí po puchýře na jazyku
Rukopis uvádí, že při bolestech hlavy, závratích a potížích s pamětí lze kapky vdechovat či inhalovat, případně jimi navlhčit plátno a přikládat na hlavu. Má to údajně „zahánět bolest a závratě, posilovat paměť a mozek“.
Podrobně se zmiňuje i o potížích s očima – zákal, zčervenání, pálení, záněty či šedý zákal. Podle textu se mají navlhčovat oční koutky nebo přikládat plátno na zavřené oči, což má pomáhat odstraňovat skvrny a zákaly.
Popisuje se i použití při neštovicích a vyrážkách různého druhu – časté potírání má napomáhat hojení, a to i u strupů v nose nebo jinde na těle. Při bolestech zubů doporučuje rukopis přidat plnou polévkovou lžíci kapek do trošky vody, chvíli podržet v ústech nebo přiložit navlhčené plátno přímo na bolavý zub. Kapky mají podle textu utlumit bolest a zastavit hnisání. Uvádí se rovněž, že „puchýře na jazyku nebo jiná poškození natřená těmito kapkami se v krátkém čase vyléčí“.
Trávicí obtíže, žlučník a vnitřní orgány
Velká část rukopisu se věnuje žaludku, střevům a játrům. Při žaludečních křečích doporučuje užít jednu polévkovou lžíci, při kolikách tři lžíce za sebou. Po užití kapek se podle textu mají „rozptýlit větry v těle, játra se ochlazují a mírní všechny bolesti žaludku a vnitřností, uvolní se i zácpa“.
Kapky jsou označovány za „výtečný prostředek na žaludek, když špatně tráví a neudrží potravu“. V případě bolestí žlučníku se doporučuje užívat ráno a večer po jedné lžíci a na noc přikládat obklady na postižené místo. Při žloutence má podle rukopisu pomáhat třikrát denně polévková lžíce kapek a obklady na zduřelá játra.
U vodnatelnosti se uvádí kúra v délce šesti týdnů – ráno a večer po jedné plné polévkové lžíci kapek v bílém víně.
Uši, hrdlo a ženské zdraví
Na bolesti uší a šumění doporučuje rukopis navlhčit vatový tamponek a vložit jej do ucha, přičemž kapky mají podle textu dokonce „opět vracet ztracený sluch“. Při silně zaníceném nebo bolestivém hrdle, kdy je obtížné polykat, se kapky užívají třikrát denně tak, že se pomalu nechají stékat hrdlem – údajně „utišují záněty a léčí hltan“.
Významná část bodů je věnována ženským obtížím a těhotenství. Při bolestech dělohy má žena tři dny po sobě ráno užívat plnou lžíci kapek v červeném víně, poté se projít a až následně se nasnídat – s výslovným upozorněním, že po mléku se kapky užívat nemají. V posledních dvou týdnech těhotenství se doporučuje lžíce ráno a večer pro usnadnění porodu, a po něm pak podávání menších dávek každé dvě hodiny pro snazší vypuzení placenty.
Při zánětu prsních bradavek po porodu má rychle pomoci přiložení navlhčeného plátna. Rukopis zmiňuje i nepravidelné nebo příliš silné menstruační krvácení – kapky se mají užívat tři dny a kúru opakovat až dvacetkrát. Tvrdí se, že „to, co bylo příliš silné, kapky utišují, co příliš slabé, vyrovnávají“. Uvádí se také pomoc při bílém výtoku.
Děti, horečky a infekční nemoci
Švédské kapky se podle starého textu dávají i dětem – například při planých neštovicích. Dávkování má být přizpůsobeno věku a kapky se ředí vodou. Jakmile vyrážka začíná zasychat, mají se pupínky častěji potírat, aby „nezůstaly žádné jizvy“.
Rukopis uvádí, že kapky slouží dětem i dospělým k vyhánění střevních parazitů, včetně tasemnic. Doporučuje se navlhčit šátek, přiložit jej na oblast pupku a udržovat jej stále vlhký, přičemž vnitřní dávkování se přizpůsobuje věku.
Při horečce, zimnici a celkovém vyčerpání má stačit jedna polévková lžíce, aby se nemocný rychle vzpamatoval, pokud si předtím nezatížil organismus jinými léky. Podle textu se má normalizovat puls a horečka má rychle ustoupit. Zmiňují se také spalničky a růže.
Výrazná je i pasáž věnovaná morovým a jiným epidemiím. V takových případech se kapky mají užívat častěji během dne, protože údajně „léčí morové vředy a křeče, dokonce i ty, které jsou v hrdle“.
Kůže, rány a popáleniny
Podle rukopisu mají švédské kapky široké uplatnění v ošetřování kůže a ran. Zmiňuje se jejich použití při rakovině kůže, starých neštovicích, bradavicích a popraskaných rukách. Rány se mají nejprve omýt bílým vínem a poté přiložit plátno namočené v kapkách. Text uvádí, že takový postup odstraňuje nádory a bolesti, podporuje hojení „živého masa“ a ran.
Kapky mají podle rukopisu bez nebezpečí vyléčit všechny rány – sečné, bodné i střelné, pokud se častěji potírají. Doporučuje se vpravit kapky i do hlubších ran, aniž by je bylo nutné předem dokonale vyčistit. Při pravidelném přikládání navlhčeného plátna se mají rány v krátké době zahojit a nezanechávat jizvy. Uvádí se, že i staré jizvy lze odstranit, pokud se dané místo přibližně čtyřicetkrát navlhčí kapkami.
Text dále zmiňuje, že se kapky používají k léčbě fistul, i těch starých a zdánlivě nevyléčitelných. Při popáleninách od ohně, horké vody či tuku se mají postižená místa často potírat, aby se netvořily puchýře a aby zmizely záněty i hnisavé puchýře beze stopy.
Kapky mají sloužit také proti bouličkám a skvrnám po úderech či nárazech a při kuřím oku – na to se doporučuje přikládat navlhčenou vatu a udržovat místo stále vlhké, přičemž po několika dnech má kuří oko samo odpadnout nebo se dát snadno odstranit.
Krev, klouby, omrzliny a další potíže
Rukopis připisuje švédským kapkám účinek i na krevní oběh a chudokrevnost. Uvádí, že „pokud je někdo chudokrevný, kapky mu vrátí ztracenou barvu“, pokud je bude po určitou dobu užívat každé ráno. Mají čistit krev, podporovat tvorbu nové krve a zlepšovat krevní oběh.
Při revmatických bolestech rukou a nohou se doporučuje kombinace vnitřního užívání ráno a večer s obklady na bolestivá místa. Kapky se podle textu používají i při omrzlinách rukou a nohou, včetně otevřených ran – zejména v noci se mají často přikládat navlhčená plátna.
Zmiňuje se také vliv na hemoroidy („zlatou žílu“) – jak vnitřním, tak zevním použitím. Kapky mají hemoroidy „otevírat“, změkčovat a podporovat cirkulaci krve, čímž se má zmírnit pálení a bolest. Podle rukopisu „otevírají zlatou žílu, léčí ledviny, odvádějí hypochondrické tekutiny z těla, odstraňují melancholii a deprese, upravují chuť k jídlu a trávení“.
Uvádí se rovněž pomoc při ochrnutí, závratích, nevolnosti, při nespavosti – kdy se kapky užívají před spaním, a u potíží nervového původu se doporučuje přikládat zředěné kapky na oblast srdce. Text zmiňuje i rychlejší vystřízlivění po požití alkoholu: „opilec dříve vystřízliví, když užije dvě polévkové lžíce kapek“.
Za pozornost stojí i tvrzení, že kapky mají pomáhat při kousnutí vzteklým psem nebo jinými zvířaty, a to jak vnitřním užíváním, tak zevní aplikací na ránu, protože mají „ničit všechny jedy“.
„Kdo je užívá ráno a večer, nepotřebuje jiný lék“?
Rukopis vrcholí kategorickým tvrzením, že „kdo pravidelně užívá časně ráno a navečer tyto kapky, nepotřebuje žádný jiný lék, neboť švédské byliny posilují tělo, osvěžují nervy a krev, odstraňují třesení rukou a nohou. Zkrátka, zbavují všech nemocí. Tělo zůstává pružné, tvář mladá a hezká.“
Jde o velmi silné prohlášení, které odráží důvěru, jakou lidé v minulosti vkládali do bylin a přírodních prostředků. Dnes je však nutné k podobným tvrzením přistupovat obezřetně a s vědomím, že nejde o výsledek moderních klinických studií, ale o historický a tradiční text.
Důležitá upozornění a bezpečné používání
Součástí tradičních návodů je i varování před neuváženým užíváním. Všechny uvedené dávky se mají ředit vodou nebo bylinným čajem, nikoli užívat neředěné. Je také zdůrazněno, že přestože staré rukopisy připisují švédským kapkám mimořádnou sílu, nejde o náhradu lékařské péče.
Text výslovně upozorňuje, že kapky nenahrazují léčbu stanovenou lékařem a že jejich užívání je vhodné konzultovat s odborníkem, zejména u osob s chronickými onemocněními, těhotných žen a dětí. Zvláštní opatrnost se doporučuje alergikům – „alergičtí pacienti by měli používání kapek kvůli jejich složení konzultovat se svým lékařem“.
Švédské kapky tak zůstávají fascinujícím příkladem toho, jak silně lidé v minulosti věřili v léčivou moc bylin. Zda jim dáme prostor i v moderní domácí lékárničce, už je na každém z nás – vždy však s rozumem, respektem k vlastnímu zdraví a s vědomím, že zodpovědná léčba patří do rukou lékaře.
