- „Televize běží a nikdo se na ni nedívá – vypni ji!“
- „Zamkni dveře!“
- „Neplýtvej vodou!“
Byl rozhodnutý: „Jakmile dostanu tuhle práci, opouštím tohle město. Už nechci poslouchat otcovy výčitky.“
Když vyrážel na pracovní pohovor, otec mu řekl jediné:
„Odpovídej bez váhání. I když něco nevíš, buď jistý a klidný.“
V kanceláři – a malé detaily, které by jiní přehlédli
Když syn dorazil na místo, všiml si, že vstupní dveře jsou otevřené – zavřel je. U cesty k recepci tekla voda z hadice, kterou nechal zahradník běžet. Posunul ji tak, aby zalévala další květiny.
Všude ticho. Na recepci jen cedulka: „Pohovor se koná v 1. patře.“ Všiml si, že světla byla rozsvícená, i když bylo 10 dopoledne. A tak je zhasl.
Před vstupem do pohovorové místnosti si všiml, že rohožka „VÍTEJTE“ leží obráceně. S menší nevolí ji narovnal.
Zvláštní pohovor: Žádné otázky, jen jedna věta
Když konečně přišel na řadu, personalista se podíval na jeho dokumenty – a místo otázek mu řekl:
„Kdy můžete nastoupit?“
Syn zůstal zaskočen. Žádné testy? Žádné zkoušení?
A pak zazněla pravda:
„Neděláme klasické pohovory. Dáváme lidem prostor ukázat svou osobnost. Vše jsme sledovali přes kamery. Jste jediný, kdo zavřel dveře, upravil hadici, zhasl světlo a narovnal rohožku. A právě proto jste přijat.“
V tu chvíli si syn uvědomil, že to, co tolik nenáviděl, ho zachránilo
Všechny ty „zbytečné poznámky“ jeho otce z něj udělaly člověka, který si všímá detailů. Který má smysl pro pořádek, zodpovědnost a ohleduplnost. A právě tyhle vlastnosti mu otevřely dveře k nové práci.
Naši rodiče nás nevychovávají, aby nás trápili. Ale aby nás připravili.
Otec je v pěti letech učitelem, ve dvaceti „tyranem“ – a ve třiceti tím, kdo nám ukazuje směr.
Máma jednou přijde za dětmi. Ale otec často neumí – čeká, až přijdeme my.
Nehádejte se s rodiči, dokud tu jsou. A nemilujte je až poté, co odejdou.
