Tento experiment vyvolal řadu etických otázek ohledně respektu k zesnulým a hranic vědeckého bádání. V minulosti byly podobné metody použity při archeologických výzkumech, kdy vědci využívali kamer k prozkoumání hrobek bez jejich narušení. Například v roce 2020 archeologové pomocí speciální teleskopické kamery nahlédli do hrobky Vojtěcha z Pernštejna v kostele svatého Bartoloměje v Pardubicích, kde objevili zdobenou rakev a osobní předměty zesnulého. Podobně v roce 2024 archeologové z Masarykovy univerzity prozkoumali nově nalezenou hrobku pod bazilikou Nanebevzetí Panny Marie v Brně pomocí robotických kamer, aniž by došlo k narušení integrity hrobky.
V obou uvedených případech byla technologie využita k získání informací o historických pohřbech, aniž by došlo k porušení piety nebo poškození hrobek. Na rozdíl od těchto archeologických studií, kde je primárním cílem získání historických a kulturních poznatků, experiment s kamerou v rakvi za účelem sledování posmrtných procesů u nedávno zesnulého jedince otevírá diskuzi o etických hranicích vědeckého výzkumu.
Přestože detaily záznamu z tohoto experimentu nejsou veřejně dostupné, jeho existence podněcuje debatu o tom, jak daleko by měla věda zajít v touze po poznání, aniž by byla narušena úcta k lidské důstojnosti a etické normy.
