Předseda ČLS JEP Štěpán Svačina rozeslal otevřený dopis více než 37 tisícům odborníků z medicínského prostředí, v němž vyjádřil vážné znepokojení nad tím, jak se s doplňky stravy v praxi zachází. Podle jeho stanoviska lidé často utrácejí vysoké částky za produkty, které nepřinášejí žádný měřitelný zdravotní přínos, přestože jsou jim v lékárnách aktivně nabízeny jako vhodné doplnění léčby.
Proč se spor rozhořel právě teď: selen, koenzym Q10 a probiotika v hledáčku
Napětí mezi oběma profesemi eskalovalo poté, co endokrinologická společnost upozornila na konkrétní případy z praxe. V některých lékárnách byl pacientům, kteří užívají hormony na štítnou žlázu, rutinně doporučován selen jako doplněk. Podle lékařů však pro takové doporučení neexistuje dostatek relevantních důkazů o skutečném přínosu pro léčbu.
Nejde přitom o ojedinělý incident. Další odborné společnosti si stěžovaly na to, že lékárníci doporučují například koenzym Q10 k lékům na snížení cholesterolu nebo probiotika k antibiotikům způsobem, který podle lékařů vzbuzuje dojem nutnosti či téměř automatického doplnění léčby. Zástupci lékařů varují, že takové postupy podkopávají autoritu předepisujících lékařů a mohou narušovat důvěru pacientů v odborná doporučení.
Celosvětový problém, nebo české specifikum?
Štěpán Svačina poukazuje na to, že nejde jen o český fenomén. Podle něj je agresivní propagace doplňků stravy bez pevného vědeckého zázemí dlouhodobým celosvětovým problémem. Uvádí, že některé přípravky jsou na trhu prezentovány s náznaky léčebného účinku, aniž by pro něj existovaly kvalitní klinické studie.
Takové praktiky označuje za neetické, protože podle jeho názoru využívají nejistoty a obav pacientů a často i jejich omezené orientace v odborných informacích. Svačina varuje, že hranice mezi léčivem a doplňkem stravy je pro laika velmi nejasná, a právě to může vést k mylným představám o účinnosti těchto produktů.
Lékárníci se brání: jsme tu pro pacienta, ne proti lékařům
Farmaceuti se proti výtkám lékařů razantně ohrazují. Tvrdí, že kritika je jednostranná, nepodložená a poškozuje pověst lékárnické profese. Podle jejich vyjádření se lékárníci při své práci řídí platnou legislativou, odbornými standardy i etickými pravidly a jejich cílem je především bezpečnost a komfort pacienta.
Lékárníci zdůrazňují, že pacienti sami často žádají doporučení „něčeho navíc“ k předepsaným lékům – ať už kvůli obavě z nežádoucích účinků, nebo v naději na rychlejší zlepšení stavu. V takových situacích podle farmaceutů zvažují dostupné možnosti, sledují možné interakce a doporučují pouze to, co považují za vhodné a bezpečné.
Zástupci farmaceutické obce zároveň deklarují, že jsou ochotni otevřeně řešit konkrétní podněty z praxe a diskutovat o problematických případech. Apelují na to, aby se spor nezvrhl v profesní válku, ale vedl k lepší spolupráci mezi lékaři a lékárníky.
Riziko pro pacienty: když doplněk vytlačí skutečný lék
Svačina a další lékaři upozorňují, že problém není jen finanční. Podle nich může nekontrolovaný a agresivní prodej doplňků stravy představovat reálné zdravotní riziko. Pacienti mohou podlehnout dojmu, že doplňky jsou „přirozenější“ nebo „šetrnější“ než předepsané léky, a začnou jim dávat přednost.
V krajním případě to může vést k tomu, že pacient omezí nebo úplně vysadí skutečnou léčbu, protože uvěří, že doplněk stravy je dostačující náhradou. Lékaři varují, že zejména u chronických či závažných onemocnění může mít takové rozhodnutí fatální následky. Zároveň poukazují na to, že lidé často vynakládají nemalé částky na přípravky, jejichž účinnost nebyla přesvědčivě prokázána.
Co lékaři chtějí: žádné doplňky k lékům na recept
Jako jedno z řešení lékaři navrhují, aby lékárníci při výdeji léků na recept aktivně nedoporučovali doplňky stravy. Podle tohoto konceptu by se měl výdej léčiv na předpis soustředit výhradně na vysvětlení správného užívání, možných interakcí a rizik, nikoli na rozšiřování nákupu o další produkty.
Doporučování doplňků stravy by se podle lékařů mělo přesunout do oblasti samoléčby a volně prodejných přípravků, tedy k pacientům, kteří přicházejí do lékárny bez receptu a aktivně žádají radu. V takových situacích by podle nich byla role lékárníka jako poradce zcela na místě, pokud by byla založena na objektivních informacích.
Svačina navíc otevírá i širší evropský rozměr debaty. Navrhuje, aby se v rámci Evropské unie znovu zvážila možnost povolit reklamu na léky, což je dnes výrazně omezené. Podle něj by transparentnější informace o léčivech mohly snížit tlak na marketing doplňků stravy, které dnes často zaplňují prostor, kde léky zůstat nesmějí.
Nutnost dialogu: válka profesí, nebo šance na změnu systému?
Současná kauza odhaluje hlubší problém komunikace mezi lékaři a lékárníky. Obě strany se shodují alespoň v jednom – že pacient má dostat co nejkvalitnější a nejbezpečnější péči, bez zbytečných výdajů za produkty, které mu objektivně nepomohou. Způsob, jak toho dosáhnout, však vidí výrazně odlišně.
Aby se podařilo napětí zmírnit, bude podle odborníků nutné nastavit jasnější pravidla pro doporučování doplňků stravy, lépe vymezit kompetence obou profesí a posílit sdílení informací mezi ordinacemi a lékárnami. Bez toho hrozí, že se z aktuálního sporu stane jen další kolo dlouhodobého konfliktu o vliv na pacienta – a právě pacient může být tím, kdo na tom nakonec nejvíce prodělá.
