Karolína stála u porodu, při němž se mělo narodit vytoužené dítě. Jenže dítě už v té chvíli nežilo – zemřelo ještě v děloze, krátce před narozením. Zkušená porodní asistentka popisuje, že atmosféra na sále byla zcela odlišná od běžných porodů.
„Pracovali jsme v naprostém tichu. Nebylo co říct, protože o čem bychom se mohli v takové chvíli bavit?“ vzpomíná.
Čtyřicátý druhý týden těhotenství a podezření na přehlédnutou cukrovku
Pacientka byla v pokročilém, 42. týdnu těhotenství, tedy již po termínu porodu. Podle dostupných informací se předpokládá, že u ní nebyla včas diagnostikována těhotenská cukrovka. Právě neléčený gestační diabetes může vést k závažným komplikacím, včetně úmrtí plodu těsně před porodem.
Přestože dítě již nebylo naživu, žena musela absolvovat přirozený vaginální porod. V lékařské praxi totiž samotná skutečnost, že je plod mrtvý, obvykle není indikací k císařskému řezu. Operace s sebou nese rizika pro matku a pokud k ní není zásadní zdravotní důvod, lékaři se jí snaží vyhnout.
Extrémně náročný porod: oxytocin, vakuum i zaseknutá ramena
Samotný porod probíhal velmi komplikovaně. Lékaři a porodní asistentky museli podávat oxytocin, aby vyvolali a posílili děložní stahy. Ani to však nestačilo k hladkému průběhu.
V kritickém okamžiku se ukázalo, že ramena dítěte se zasekla a nebylo možné ho jednoduše porodit. Tato situace je dramatická i u živého miminka, natož v momentě, kdy personál ví, že dítě již nemůže zachránit. Bylo nutné použít vakuový extraktor a provést několik náročných porodnických manévrů, aby se podařilo plod uvolnit a porod dokončit.
Po všech zákrocích se dítě nakonec podařilo porodit. Novorozenec byl uložen do postýlky, trochu stranou od matky, a přikryt plachtou. Matka navíc po porodu utrpěla výrazné poporodní krvácení, což ještě více zvýšilo fyzickou i psychickou zátěž celé situace.
Jak se pečuje o mrtvě narozené dítě
Smrt dítěte při porodu neznamená konec práce zdravotníků – naopak začíná mimořádně citlivá část, kdy je nutné skloubit profesionální přístup s maximální empatií. Karolína popisuje, že i v takto tragických případech existuje přesně daný postup, jak se o mrtvě narozené dítě pečuje.
Dítě bylo zváženo, změřeno a označeno jmenovkou, stejně jako živě narozený novorozenec. Na památku rodičům zdravotníci vytvořili otisky ručiček a nožiček, odstřihli pramínek vlasů a všechny tyto drobnosti uložili do speciální paměťové krabičky, kterou si rodiče mohou odnést domů.
Karolína následně dítě oblékla a připravila na poslední rozloučení. Rodiče se zpočátku nedokázali s představou, že vezmou mrtvé dítě do náruče, vyrovnat.
„Nejdříve nechtěli, byli v šoku, ale nakonec souhlasili. Tento okamžik byl pro ně jedinou příležitostí, jak se se synem rozloučit.“
Právě tento okamžik, jakkoli bolestivý, bývá podle odborníků klíčový pro proces truchlení. Možnost dítě vidět, dotknout se ho a rozloučit se s ním pomáhá rodičům přijmout realitu ztráty.
Speciální místnost pro rozloučení v tichu
Na oddělení, kde Karolína pracuje, jsou na podobné tragické situace připraveni i z hlediska prostoru. Pro rodiče, kteří přišli o dítě, je vyhrazena zvláštní, intimně zařízená místnost na konci chodby. Je navržena tak, aby do ní nedoléhaly zvuky ostatních porodů ani pláč novorozenců, které by pro rodiče mohly být nesnesitelné.
V této místnosti mohou rodiče se svým dítětem strávit tolik času, kolik potřebují – v naprostém soukromí. Mohou se ho dotýkat, držet ho v náruči, mluvit na něj a rozloučit se podle svých možností a přání.
Součástí komplexní péče je také pomoc s vyřízením formálních náležitostí, jako je vystavení rodného listu a následně i úmrtního listu, a rovněž podpora při organizaci pohřbu. Rodičům je nabízena i psychologická pomoc, protože ztráta dítěte v takto pozdním stadiu těhotenství představuje enormní psychickou zátěž.
Personál v tichu a smutku: jiný porodní sál než obvykle
Podobné tragédie jsou nesmírně náročné nejen pro rodinu, ale také pro zdravotníky, kteří u porodu asistují. Běžně je porodní sál místem, kde se střídá napětí s úlevou a radostí, kde je slyšet první pláč novorozeněte a kde často panuje uvolněná atmosféra po úspěšném porodu.
V případě mrtvě narozeného dítěte je však všechno jinak. Karolína popisuje, že nálada na sále je v takových chvílích zcela proměněná.
„Atmosféra na porodním sále je tehdy úplně jiná. Obvykle je porod provázen očekáváním a radostí, ale tady panuje ticho a smutek,“ popisuje Karolína. Přesto musí personál zůstat profesionální, empatický a rodičům poskytnout co největší oporu.
Porodní asistentky a lékaři v podobných situacích často čelí i vlastnímu psychickému tlaku. Musí zvládat nejen technicky náročné výkony, ale i emoční nápor, který takové události přinášejí. V mnoha nemocnicích proto existuje možnost supervizí a psychologické podpory i pro zdravotníky.
Naděje po tragédii: návrat na stejné oddělení
Příběh, který Karolína sdílela, však nekončí jen u smutku a ztráty. Po čase do stejné porodnice přišla tatáž pacientka znovu – tentokrát s jiným příběhem.
„O dva roky se tato pacientka vrátila na naše oddělení a porodila zdravé dítě. Porod proběhl bez komplikací,“ uzavírá Karolína Pilichowska-Albuquerque.
Žena, která si prošla nejtěžší možnou zkušeností, se po dvou letech do stejného prostředí vrátila a porodila zdravé dítě bez komplikací. Pro zdravotníky to byl silný okamžik – vidět, že po tragédii může následovat nový začátek.
Tento případ zároveň připomíná, jak zásadní je správná a včasná diagnostika těhotenské cukrovky a pečlivé sledování těhotenství zejména v jeho závěru. A také to, jak důležité je, aby zdravotnický systém dokázal rodiče v nejhorších chvílích nejen odborně ošetřit, ale i lidsky podpořit.
