Před pár lety se mé mámě začal rapidně zhoršovat zrak. Navzdory rychlému zásahu specialistů se problém nepodařilo vyřešit. A teď matka nevidí prakticky nic. Na jedno oko nevidí vůbec a na druhé vidí jen částečně, dokáže vidět jen ty největší předměty na vzdálenost asi jednoho metru.
Obdivuji svou mámu. Se všemi domácími pracemi si stále poradí sama, pomoc vždy odmítá. Samozřejmě jí nosím jídlo a pomůžu uklidit byt. Máma však často dělá všechno sama. Tvrdí, že nedostatečný zrak jí nebrání v tom, aby žila svůj život naplno.
„Je-li život hra, dosáhla jsem vyšší level!“ – tvrdí.
Mou mámu nemoc velmi změnila. Kdybych byl v podobné situaci, s největší pravděpodobností bych to vzdal. Ztratil bych víru v sebe. Ale moje máma ne. Dříve mě udivovala svou rozvážností, ale teď v ní vidím skutečnou moudrost. Máma chápe, co se jí stalo.
„Tak to muselo být a hotovo. Obzvlášť obtížné je to tehdy, když se matka dostane do nepříjemných situací. A to se často stává, když jde máma nakupovat.“
Jednou mě přišla navštívit a požádala mě, abych zkontroloval její účtenku. Okamžitě si neuvědomila, že zaplatila mnohem víc, než odhadovala, že měla zaplatit. Ukázalo se, že moji mámu podvedli v obchodu s potravinami.
Z 50-eurové bankovky, kterou dala prodavačce za dvě balení sýra a rohlík, dostala zpátky jen pár drobných. Šla jsem tam zpět s mámou a požadovala jsem výdaj. Když to podvodnice popřela a tvrdila, že to není pravda, zavolala jsem policii a bylo zkontrolováno video z monitorovací kamery umístěné těsně nad pokladnou. neuvědomila, že tam byla kamera…
