Omlouvání se za věci, za které se omlouvat nemusíte
Tím zvykem je neustálé omlouvání se.
Ne za chyby, ale za vlastní potřeby, pocity nebo pouhou přítomnost.
Lidé se omlouvají například za to, že:
- mají jiný názor
- kladou otázku
- potřebují pomoc
- někoho přeruší
- zaberou místo nebo čas
Věty jako „Promiňte, že obtěžuji“, „Omlouvám se, že se ptám“ nebo „Promiňte, jestli je to hloupé“ slyší psychologové ve své praxi velmi často.
Proč je to problém
Podle odborníků tím člověk nevědomky dává okolí signál, že:
- jeho potřeby nejsou důležité
- jeho názor má menší hodnotu
- nemá právo zabírat prostor
Mozek si tento vzorec postupně osvojí. Čím častěji se omlouváte bez skutečného důvodu, tím víc se upevňuje vnitřní pocit, že nejste dost dobří nebo dost důležití.
Jak tento zvyk vzniká
Ve většině případů nejde o slabost, ale o naučené chování.
Často vzniká u lidí, kteří:
- vyrůstali v prostředí s vysokými nároky
- byli často kritizováni
- učili se potlačovat vlastní emoce
- měli pocit, že musí být „hodní“, aby byli přijati
Omluva se stává způsobem, jak se vyhnout konfliktu nebo odmítnutí.
Co říkají psychologové
Psychologové upozorňují, že zdravé sebevědomí neznamená aroganci, ale schopnost uznat svou hodnotu bez pocitu viny.
Doporučují začít vnímat rozdíl mezi:
- omluvou za chybu
- a omluvou za existenci
Chyby si omluvu zaslouží. Vlastní potřeby ne.
Čím omluvu nahradit
Místo automatického „promiňte“ lze použít věty, které:
- neponižují
- nezmenšují vaši hodnotu
Například:
- místo „Promiňte, že obtěžuji“ říct „Mohu se na něco zeptat?“
- místo „Omlouvám se za svůj názor“ říct „Můj pohled je takový“
Změna je nenápadná, ale má velký dopad.
Co si z toho vzít
Omlouvání samo o sobě není špatné. Problém nastává ve chvíli, kdy se stane automatickou reakcí na vlastní potřeby.
Sebevědomí se nebuduje jedním velkým rozhodnutím.
Vzniká z drobných každodenních návyků, které buď posilují, nebo oslabují vztah k sobě samým.
A právě ty nejběžnější zvyky mívají největší sílu.
