V ohrožení nejsou jen manuální pracovníci. Umělá inteligence a automatizace se výrazně zakusují do administrativy, analytických profesí i do výroby, kde dříve dominovala lidská práce. To, co dnes zvládá tým lidí, dokáže zítra software či robotická linka – rychleji, levněji a bez nároku na dovolenou.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) na odborné konferenci Fórum zaměstnanosti, pořádané MPSV společně s Asociací personalistů České republiky, otevřeně popsal, jak moc se situace mění. „Firmy a odborníci z oblasti personalistiky sami identifikovali pozice, které v budoucnu nebudou potřebné,“ uvedl Jurečka. Podle něj umělá inteligence zásadně promění to, jaké dovednosti budou zaměstnavatelé požadovat.
Odhady ministerstva ukazují, že technologické změny v různé míře zasáhnou zhruba 2,3 milionu zaměstnanců. Z toho přibližně 600 tisíc lidí čeká výrazný dopad na jejich práci – budou muset projít významnou změnou náplně práce nebo si osvojit nové kompetence. Dalších asi 1,7 milionu zaměstnanců pocítí mírnější až střední tlak na přizpůsobení.
Rekvalifikace jako nutnost, ne jako volba
Bez ochoty učit se novým věcem hrozí pád na dno
Jasně se tak rýsuje, že rekvalifikace a celoživotní vzdělávání přestávají být volitelným bonusem a stávají se podmínkou přežití na trhu práce. Ministr Jurečka přiznává, že nejde jen o technický problém, ale hlavně o změnu přemýšlení lidí. „Vytvořit prostředí, kde budou lidé sami chtít se vzdělávat, je obrovská výzva,“ upozornil.
Pokud se zaměstnanci nebudou ochotni nebo schopni přizpůsobit novým požadavkům, hrozí jim dlouhodobá nezaměstnanost a sociální propad. To se týká především těch, kteří roky pracují v jedné profesi a nikdy nepotřebovali významně měnit své pracovní návyky.
Na rizika upozorňuje také Jaroslava Rezlerová, prezidentka Asociace personalistů ČR a výkonná ředitelka společnosti ManpowerGroup. Podle ní je situace obzvlášť složitá u pracovníků z průmyslu, kde automatizace postupuje nejrychleji. Pro lidi, kteří celý život stáli u stroje nebo na lince, může být přechod na jiný typ práce extrémně náročný – psychicky, finančně i odborně. Proto se diskutuje o tom, jak jim přechod usnadnit.
V odborných kruzích proto sílí debata o státním příspěvku na období rekvalifikace, který by měl pomoci překlenout čas, kdy si lidé doplňují vzdělání a nemají jistý příjem. Bez takové podpory hrozí, že řada zaměstnanců rekvalifikaci vůbec nezačne, protože si ji finančně nebude moci dovolit.
Digitální gramotnost: nová základní výbava každého zaměstnance
Od kanceláře po pole: bez technologií už to nepůjde
Technologická revoluce se netýká jen kanceláří a IT firem. Digitalizace proniká i do oborů, které byly ještě donedávna považovány za „tradiční“ a málo technologické, jako je zemědělství. Právě tímto příkladem ilustroval změny ministr Jurečka.
Upozornil, že moderní traktor dnes není jen těžká technika, ale v podstatě sofistikované technologické pracoviště. Obsluha sleduje několik monitorů, komunikuje s družicovými systémy a využívá přesná data pro řízení práce na poli. Bez základních digitálních dovednosti už takový stroj nelze efektivně využívat. To jasně ukazuje, že digitální gramotnost se stává nezbytností i pro profese, které byly dříve spojeny spíše s fyzickou prací než s počítači.
Jinými slovy: kdo nezvládá technologie, výrazně si zužuje šanci na uplatnění. A týká se to jak mladších pracovníků, tak lidí v předdůchodovém věku, kteří mají často největší problém s rychlým tempem změn.
Státní plán: desetitisíce lidí projdou kompletní proměnou profese
Rekvalifikační kurzy na míru a miliardy z fondů
MPSV už připravuje konkrétní kroky, jak se na nadcházející vlnu změn připravit. Podle resortních dat **bude muset zhruba 67 tisíc lidí projít kompletní rekvalifikací**, tedy naučit se zcela novou profesi. Dalších **přibližně 288 tisíc zaměstnanců bude potřebovat doplnit či rozšířit své stávající znalosti a dovednosti**, aby v práci udrželi krok s novými požadavky.
Ministerstvo proto provozuje **on-line „e‑shop“ s rekvalifikačními kurzy**, kde si lidé mohou vybrat z široké nabídky vzdělávacích programů. Cílem je co nejvíce zjednodušit přístup k rekvalifikaci – od přehledné nabídky až po administrativu spojenou s účastí na kurzu.
Financování těchto opatření je nyní zajištěno především z **Národního plánu obnovy**, tedy z evropských peněz určených na modernizaci ekonomiky po pandemii. Do budoucna mají podporu vzdělávání a rekvalifikací převzít prostředky z **operačního programu Zaměstnanost plus**. Jurečka ale zároveň upozorňuje, že to nebude stačit. **Stát bude muset do vzdělávání dospělých investovat více i z vlastního rozpočtu**, jinak se Česko v konkurenci ostatních zemí může dostat do nevýhodné pozice.
Ministerstvo zároveň úzce spolupracuje s **Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy**. Společně přepracovávají akreditace rekvalifikačních kurzů, aby **lépe odpovídaly reálným potřebám trhu práce**. Nejde tedy jen o to nabízet co nejvíce kurzů, ale hlavně o to, aby absolventi získali dovednosti, které firmy skutečně požadují.
Češi a práce: pohodlí před změnou, i když si tím škodí
Neochota měnit zaměstnání může být drahá
Na konferenci zazněl i další, pro Čechy nelichotivý fakt: **Češi patří k národům, které nerady mění práci**. Mnoho lidí zůstává u jednoho zaměstnavatele dlouhé roky, i když jejich pozice stagnuje a ztrácí perspektivu. Podle ministra Jurečky je právě tato neochota velkým rizikem v době, kdy se trh práce mění rychleji než kdy dříve.
Jurečka se proto snaží motivovat lidi k větší flexibilitě. Připomíná, že změna zaměstnání se často vyplatí i finančně. „Když člověk změní práci, jeho budoucí výdělek je v průměru o 12 procent vyšší. Pokud přitom přechází přes úřad práce, je to o osm procent,“ uvedl ministr. **Statistiky tedy jasně ukazují, že kdo se nebojí změny, může si výrazně polepšit.**
Štědřejší podpora v nezaměstnanosti jako „polštář“ při přechodu
Stát se snaží přechod mezi zaměstnáními zmírnit i legislativně. V rámci tzv. **flexinovely zákoníku práce** došlo ke změně pravidel pro podporu v nezaměstnanosti. Nově mohou lidé v prvních měsících po ztrátě práce získat **až 80 procent své průměrné čisté mzdy**. Cílem je poskytnout jim dostatečný finanční polštář na to, aby si mohli dovolit hledat vhodnější zaměstnání, případně absolvovat rekvalifikaci, místo aby byli nuceni okamžitě přijmout jakoukoliv práci jen kvůli výplatě.
Podpora je nastavena tak, aby **lidé měli čas a prostor na přechod do perspektivnějšího oboru**, aniž by se okamžitě propadli do finančních problémů. Zároveň má opatření motivovat k aktivnímu hledání práce a k využívání služeb úřadů práce a rekvalifikačních programů.
Budoucnost práce v Česku: kdo se nepřizpůsobí, zůstane pozadu
Česká republika tak stojí na prahu **zásadní proměny trhu práce**, kterou pohání technologický pokrok, digitalizace a nástup umělé inteligence. Rekvalifikace, průběžné vzdělávání a rozvoj digitálních dovedností se stávají klíčovými faktory, bez nichž si lidé dlouhodobě práci neudrží.
Stát prostřednictvím MPSV nastavuje rámec, financuje kurzy a mění legislativu. **Rozhodující ale nakonec bude osobní přístup každého jednotlivce** – zda přijme fakt, že jedna profese „na celý život“ je minulostí, a zda bude ochoten učit se novým věcem i v dospělosti.
Jisté je jedno: **kdo se na blížící se změny připraví včas, může z nich těžit**. Ti, kteří budou změny ignorovat a spoléhat na to, že „nějak bude“, se mohou velmi rychle ocitnout bez práce a bez perspektivy. Budoucnost práce v Česku tak bude patřit těm, kteří se nebojí začít znovu – třeba i v úplně jiném oboru, než ve kterém strávili posledních dvacet let.
