Padesátá léta: éra trvalé a „studené vlny“
Padesátá léta se nesla ve znamení vln a kudrn. Mnoho žen toužilo po bohatě zvlněných vlasech a sahalo po chemických přípravcích, které měly vytvořit typickou trvalou. Výsledkem byl uhlazený, elegantní vzhled, který tehdy působil jako symbol péče o sebe i společenské „slušnosti“.
Zároveň platilo, že dostupnost kosmetiky byla omezená, a tak se i v rámci trendů často hledaly náhradní cesty, jak kýženého efektu dosáhnout. Přesto se kudrny staly jedním z nejvýraznějších znaků tehdejšího stylu napříč generacemi.
Šedesátá léta: dlouhé vlasy jako móda i vzdor
V šedesátých letech se prosadil trend dlouhých, splývavých vlasů. Nešlo jen o to nechat je narůst – některé ženy si pomáhaly také různými umělými prodlouženími, aby dosáhly vysněné délky a objemu.
Pro část lidí však dlouhé vlasy znamenaly víc než jen estetiku. V tehdejším Československu mohly být vnímány jako projev nesouhlasu s režimem. Ti, kdo dlouhé vlasy nosili, se podle dobových zkušeností často setkávali s tlakem a perzekucí a byli nuceni svůj vzhled obhajovat i lékařským potvrzením.
Osmdesátá léta: výstřednost, „hrnce“ a drdoly
Osmdesátá léta přinesla výrazný posun k extravaganci. Mladí lidé se předháněli v nápadech a vznikaly účesy inspirované vším možným – od přísných tvarů připomínajících „hrnce“ až po pečlivě upravené drdoly. Šlo o dekádu, kdy se do vlasů promítala popkultura i chuť šokovat.
Mullet: krátké vpředu, dlouhé vzadu
Mezi nejvýraznější účesy té doby patřil mullet – styl, který nosili muži i ženy a nevyhýbal se ani dětem. Typický byl kontrast: krátké vlasy po stranách a nahoře, zatímco vzadu zůstávaly dlouhé prameny sahající k ramenům, někdy i níže. V českém prostředí se účes výrazně zapsal do paměti také díky hokejistovi Jaromíru Jágrovi, s nímž si ho mnoho lidí dodnes automaticky spojuje.
Devadesátá léta: culíky „palmy“, copánky u obličeje i trvalá „na pudla“
Po revoluci se vlasy staly ještě viditelnějším hřištěm pro experimenty. Devadesátá léta přála odvážným tvarům a doplňkům: vysoké culíky připomínající palmy, výrazné stylingové prvky a také návrat různých forem trvalé, včetně variant přezdívaných „na pudla“.
Mezi oblíbené prvky u teenagerů patřily i účesy s tenkými copánky rámujícími obličej. Celkově šlo o období, kdy se individualita často měřila tím, jak moc se člověk odlišil – a vlasy byly nejrychlejší způsob, jak to dát najevo.
Kreativita v době nedostatku: pivo místo tužidla, mouka do barvy
Socialistická realita znamenala, že mnoho běžných kadeřnických produktů nebylo snadno dostupných. A tak nastupovala vynalézavost: tuhidla byla vzácná a jako náhrada se někdy používalo pivo. Řídké barvy na vlasy se podle dobových triků dokonce zahušťovaly moukou. Tyto postupy dnes mohou působit úsměvně, zároveň však ukazují, jak silná byla touha vypadat dobře i v podmínkách, které tomu nepřály.
Dnes bez strachu, tehdy často s omezeními
V současnosti je volba účesu především otázkou vkusu, trendů a osobní odvahy. V minulosti však vlasy někdy znamenaly víc: mohly přitahovat nežádoucí pozornost, vyvolávat konflikty a stát se důvodem k nátlaku. Právě proto se na účesy z doby socialismu a z divokých devadesátých let vzpomíná nejen s nostalgií, ale i jako na zrcadlo doby – od elegance padesátých let přes symboliku dlouhých vlasů až po výstřední kreace, které dodnes budí emoce.
