„Je to pro mě těžké. Zejména teď, protože už nestárnu do mládí,“ sdělila otevřeně Svitlana Kovalevyč, když se rozhodla popsat svůj životní příběh.
Nejnovější přírůstek do rodiny se narodil v den narozenin jejího manžela Petra, který byl u porodu osobně přítomen. Chlapeček přišel na svět s váhou 3,9 kilogramu a délkou 62 centimetrů. Stejně jako u předchozích osmnácti porodů rodila Svitlana i tentokrát bez komplikovaných zásahů a – jak sama zdůrazňuje – „sama“.
Novorozený syn dostal jméno Nazar a v obrovské rodině rozhodně nezůstane bez společnosti. Nejstarší syn Igor už má 27 let, zatímco malý Nazar přišel na svět teprve před pár dny.
„Já i dítě jsme v pořádku. Syn dostal jméno Nazar. Jméno jsme vybrali předem, protože ultrazvuk v 28. týdnu ukázal, že čekáme chlapce. Teď máme doma 11 dívek a 8 chlapců. Těhotenství probíhalo bez problémů. Jsem už zkušená matka a dobře znám své tělo. Dá se říct, že těhotenství je pro mě běžná věc (smích). Ačkoli samozřejmě porodit první dítě v 18 letech a devatenácté ve 44 letech (Nazara jsem porodila pár dní před svými 45. narozeninami) je velký rozdíl. Už mě to víc unavuje a zvládám to hůř.“
Rodinné impérium: 19 dětí a už i 13 vnoučat
V domácnosti Kovalevyčových je seznam dětí skoro jako telefonní seznam. Svitlana je vyjmenovává podle věku – od nejstarších po ty nejmladší: Igor (27), Leonid (26), Natalia (24), Ruslan (23), Tetiana (21), Ljudmila (20), Oleg (19), Valentina (18), Ira (17), Halia (15), Olha (13), Vadim (12), Vita (11), Júlia (10), Alina (8), Žeňa (4), Nelia (3), Nasťa (1,5 roku) a nejnovější Nazar.
Nejde však jen o děti. Rodina se už rozrůstá i o další generaci – čtyři z nejstarších potomků mají vlastní rodiny a děti.
„První dítě jsem porodila, když mi bylo 18,“ říká Svitlana. „Od té doby máme děti téměř každý rok. S manželem se snažíme plnit Boží přikázání. Já i Petr pocházíme z velkých rodin – v mé rodině nás bylo osm a jeho matka měla 15 dětí. Každé z těchto dětí má teď vlastní velkou rodinu, takže tchyně má už 98 vnoučat! Čtyři naši nejstarší už mají své děti, takže kromě 19 vlastních mám už i 13 vnoučat. Před svatbou jsem si nedokázala představit, že budu mít tolik dětí. Myslela jsem si, že se zastavíme u čtyř.“
Jejich přístup k rodičovství je pevně spojen s vírou a rodinnou tradicí. Oba manželé pocházejí z početných rodin a myšlenka velkého množství dětí pro ně není ničím výjimečným, naopak ji považují za naplnění náboženského přesvědčení.
Vyčerpané tělo, ale srdce plné dětí
Za idylickým obrazem velké rodiny se ale skrývá i temnější stránka – opakovaná těhotenství a porody si nevyhnutelně vybírají daň na zdraví matky. Svitlana otevřeně popisuje, že poslední roky už pro ni nejsou vůbec jednoduché.
„Zejména teď, když už stárnu, je to náročnější. Jen pár dní po narození Nazara jsem oslavila 45 let. V těchto letech jsem zažila i tři neúspěšná těhotenství, kdy se plod přestal vyvíjet, a dvakrát jsem při porodu silně krvácela. To všechno se samozřejmě podepsalo na mém zdraví. Ale děti jsou pro nás obrovským štěstím.“
Za čtyři a půl desítky let života tak prošla nejen devatenácti porody, ale také třemi samovolnými ztrátami těhotenství a dvěma závažnými poporodními krváceními. Přesto o svých dětech mluví jako o největším daru, který mohla dostat.
Žádná žárlivost, jen očekávání dalšího sourozence
Překvapivé je, že v tak velkém sourozeneckém kolektivu podle Svitlany nevládne závist ani boj o pozornost. Naopak, každé nové miminko je vítáno s nadšením.
„Když jsem čekala Nazara, mladší děti se mě neustále vyptávaly: ‚Mami, kdy už přijde?‘ Naše malá Nasťa, které je teprve rok a půl, je ze svého bratříčka nadšená a vůbec se od něj nehne. Je velmi šikovná, už od deseti měsíců chodí a mluví a teď nás všechny oslovuje jménem.“
Rodina tak žije v rytmu neustálého příchodu nových členů, na které se všichni připravují a těší. Miminka jsou v domě v podstatě neustále, takže starší děti vyrůstají v prostředí, kde péče o mladší sourozence patří k běžné součásti dne.
Tvrdá realita velké rodiny: dům jako malá farma
Za fungováním tak početné rodiny stojí každodenní tvrdá práce a přísná organizace. Domácnost Kovalevyčových připomíná menší hospodářství – rodina si velkou část jídla zajišťuje sama.
„Starší dívky mi pomáhají s domácností. Máme krávu, prase a slepice a žijeme z toho, co si sami vypěstujeme. V létě manžel a starší děti chodí na sezónní práce – sbírají lesní plody, které prodáváme. Když jsou pryč, je to pro mě velmi náročné, protože zůstanu sama s malými dětmi. Musím se postarat o dům, nakrmit zvířata a připravit snídani, oběd i večeři.“
Když je manžel s částí dětí pryč na sezónních brigádách, zůstává Svitlana sama s nejmenšími a veškerá tíha chodu domácnosti leží na ní. Popisuje, že takové dny jsou extrémně vyčerpávající – musí zvládnout péči o děti, hospodářství i neustálé vaření.
Vaření po kýblech, zásoby po desítkách pytlů
Stravování devatenáctičlenné rodiny je kapitola sama pro sebe. Množství jídla, které se v domě denně spotřebuje, je pro běžnou domácnost téměř nepředstavitelné.
„K obědu uvařím celé vědro boršče nebo polévky, které zmizí za den. Když děláme knedlíčky, tak alespoň 200 kusů najednou. Když připravujeme zavařeniny, uděláme jich alespoň 300 sklenic. Na zimu potřebujeme minimálně 70 pytlů brambor. Pro nás to není nic zvláštního, jsme na to zvyklí. Čím víc dětí pomáhá, tím je to jednodušší. Každé ráno společně připravujeme snídani. A když všichni dojedli, už je čas připravovat oběd.“
Vědro boršče na jeden den, stovky knedlíčků a desítky pytlů brambor na zimu – to je realita, kterou v rodině považují za normální. Zatímco v mnoha domácnostech je problém uvařit večeři pro čtyřčlennou rodinu, u Kovalevyčových se vaří takřka v „polních“ podmínkách a ve velkokapacitním režimu.
Devatenáct dětí… a co dál?
Možná nejvíce šokující je, že Svitlana a její manžel nevylučují ani příchod dvacátého dítěte. Ačkoli matka otevřeně přiznává únavu a zdravotní problémy, myšlenka uzavřít kapitolu těhotenství prý v rodině zatím nepadla.
Jejich příběh tak vyvolává řadu otázek – od obdivu k obětavosti a soudržnosti, přes obavy o zdraví matky, až po diskusi o tom, kde leží hranice mezi vírou, tradicí a odpovědností. Je devatenáct dětí požehnáním, nebo extrémem, za který matka platí příliš vysokou cenu?
