Během těchto let jsem opustil svůj domov, rodinu a přátele, abych pracoval v zahraničí, a všechny vydělané peníze jsem poslal svým dětem. 😢 Nechala jsem si jen to nejnutnější: tak akorát na jídlo a bydlení. 😢 Dnes jsem vyčerpaná životem daleko od domova a sním o návratu do vlasti. Už nejsem ta energická žena, jakou jsem kdysi byla.
Nedávno jsem řekl svým synům, že se chci vrátit. Nikdy by mě nenapadlo, že jejich reakce bude tak šokující.
co mám teď dělat? potřebuji poradit. 👇👇
Od smrti manžela jsem své dvě děti vychovávala sama ve velmi těžkých podmínkách. Chudoba a osamělost byly součástí našeho každodenního života. Tvrdě jsem pracovala v jeslích se skromným platem, který nám sotva pokryl životní náklady.
Moje děti vyrostly, ale nepřítomnost jejich otce je těžce zatížila. Později, když si založili vlastní rodiny, se mi situace ještě zkomplikovala. Tehdy mi navrhli, abych odjel do zahraničí vydělávat peníze a pomáhal jim. Ujistili mě, že to bude jen dočasné, na 2 nebo 3 roky.
Nechal jsem všechno za sebou – svůj domov, přátele, vzpomínky – a šel jsem s nadějí, že dám lepší život své rodině a sobě.
10 let jsem dělal ty nejtěžší práce – uklízel a staral se o staršího člověka.
Všechny vydělané peníze byly poslány mým dětem a já si nechal jen to, co jsem potřeboval ke skromnému životu.
Nedávno, v den svých narozenin, jsem jim řekl o své touze vrátit se domů. Jejich reakce mě naprosto šokovala. Starší říkal, že není vhodná doba, že má dluhy a neví, jak by to zvládl, kdybych odešla.
Snažím se to přijmout. V 60 letech už nejsem tím, čím jsem býval. Chtěl jsem všechno nechat za sebou a vrátit se co nejdříve.
Ale myšlenka, že na mě doma nikdo nečeká, mě uvrhla do hlubokého smutku.
co mám teď dělat?
