Agneška vyrůstala bez rodičů, nemá sourozence ani blízké přátele. O to víc doufala, že rodina jejího manžela pro ni bude jakýmsi náhradním zázemím, bezpečným přístavem, kde nalezne oporu a přijetí. Realita však byla jiná. Vztahy s tchyní jsou podle jejích slov dlouhodobě napjaté a mladá žena má často pocit, že je v rodině spíše trpěná než vítaná.
Nemoc, přibírání a nepochopení okolí
Ještě před Vánoci si Agneška koupila nové šaty, ve kterých chtěla strávit Štědrý večer u rodičů svého manžela. Vysněný plán se ale zhroutil – kvůli zdravotnímu stavu a rychlému nárůstu váhy se do nich už nevešla. Sama popisuje, že bojuje s autoimunitním onemocněním, které způsobuje výrazné přibírání, a to bez ohledu na její snahu.
„Chtěla jsem si obléknout šaty na Štědrý večer u manželových rodičů, které jsem koupila v listopadu, ale neobleču se do nich… bojuji s autoimunitním onemocněním, kvůli kterému přibírám ze dne na den…“
Navzdory těmto potížím se snažila Vánoce nezkazit. S manželem připravili děti, oblékli je a vyrazili na rodinnou štědrovečerní večeři k jeho rodičům. Podle jejího líčení probíhal začátek večera překvapivě klidně – atmosféra byla snesitelná a dokonce i příjemná, což u tchyně, která k ní prý dlouhodobě chová chladný vztah, rozhodně nepovažovala za samozřejmost.
Štědrovečerní večeře, která skončila trapasem
Po večeři nastal okamžik, na který se těší hlavně děti – rozdávání dárků. Agneška si dala záležet, aby nikoho neochudila. Tchánovi a tchyni koupila praktické a vkusné dárky: nové ručníky, ložní prádlo a vonné svíčky. Manžel dostal lístek na koncert a děti se radovaly z hraček.
Poté přišla řada na ni. Na stole se objevil malý balíček od tchyně, který zpočátku nepůsobil nijak podezřele. Právě naopak – drobný dárek mohl ukrývat něco osobního a milého. To, co uvnitř našla, jí ale vyrazilo dech.
„Konečně se nám podařilo děti připravit a obléknout. Jeli jsme k manželovým rodičům. Večeře byla dokonce příjemná, což je překvapující, protože mám dojem, že mě moje tchyně nemá ráda. Je čas rozdávat dárky. Koupila jsem tchánovi a tchyni ručníky, ložní prádlo a vonné svíčky, manželovi lístek na koncert a dětem hračky. Nastal čas pro mě. Malý balíček od tchyně mě zaujal. Když jsem ho otevřela, oněměla jsem. Uvnitř byly… tabletky na hubnutí – kúra na tři měsíce! Podívala jsem se na tchyni a potom na manžela, který se začal smát. Najednou ke mně vyskočila jeho matka se slovy:“
„Protože jsi tak tlustá…“: slova, která bolí víc než dárek
Obsah balíčku byl podle Agnešky šokující – tři měsíce „léčby“ tabletkami na hubnutí. V tu chvíli se prý místnost jakoby zastavila. Zatímco ona seděla v němém úžasu, manžel se začal smát. A tchyně si neodpustila „vysvětlení“, které situaci ještě více vyhrotilo.
„Agneško, protože jsi tak tlustá a přitom jsi mladá žena. Nemůžeš to takhle nechat. Pořád máš manžela, musíš se o něj také starat.“
Podle Agnešky šlo o okamžik absolutního ponížení. V přítomnosti rodiny byla její váha komentována jako problém, který je třeba „řešit“ formou pilulek, a to navzdory tomu, že se opakovaně snažila vysvětlit, že její obezita není výsledkem přejídání, ale vážné nemoci.
Jak sama popisuje, zůstala beze slov. Nepoděkovala, nereagovala. Jednoduše nebyla schopná cokoli říct – nebylo jak. V atmosféře, kde se její tělo stalo terčem posměchu a „péče“ ze strany tchyně, se cítila naprosto osamělá.
„No oněměla jsem. Sakra, nevím, kolikrát musím říct, že moje obezita je výsledkem nemoci, ne toho, že jím! Podívala jsem se na ni, ani jsem neřekla děkuji. Brzy jsme odjeli a manžel mi v autě řekl: „Agneško, neurážej se kvůli těm tabletkám, vždyť bys se sebou mohla něco udělat.“
Manželovo „pochopení“: poslední rána do srdce
Agneška doufala, že alespoň manžel se jí zastane. Místo toho přišla další bolest. V autě po odjezdu od jeho rodičů slyšela slova, která podle ní její už tak zraněné srdce definitivně zlomila. Namísto empatie a podpory zazněla výtka, aby se neurážela a „něco se sebou udělala“.
Pro ženu, která denně bojuje s následky autoimunitního onemocnění a zároveň se snaží fungovat jako manželka a matka, šlo o kruté potvrzení toho, že její nemoc a trápení nikdo skutečně nebere vážně.
„Moje srdce se zlomilo. To nikdo nechápe, že jsem nemocná?“
Když „dárek“ není projevem péče, ale ponižování
Příběh Agnešky otevírá citlivé téma: kde leží hranice mezi „upřímnou starostí“ a krutým zraňováním pod pláštíkem dobrých úmyslů? Tablety na hubnutí jako vánoční dárek pro člověka, který trpí vážným onemocněním, mohou být vnímány spíše jako útok na důstojnost než jako projev zájmu.
Agneška se svěřila se svým příběhem proto, že se cítí sama a nepochopená. Očekávala přijetí, místo toho zažila veřejné hodnocení svého vzhledu a těla. V prostředí, které by mělo být bezpečné, se stala terčem posměchu a nevyžádaných „rad“.
Její zkušenost je varováním, že slova a dárky mohou hluboce zraňovat, zvlášť když ignorují zdravotní stav člověka a jeho opakovaná vysvětlení. A především ukazuje, jak destruktivní může být, když se nejbližší rodina postaví na stranu předsudků místo toho, aby se postavila za svého blízkého.
