Elena zpočátku s nemocí bojovala spíše v tichosti. Postupem času se však rozhodla svůj život sdílet na sociálních sítích a otevřeně popisovat, čím prochází – nejen kvůli sobě, ale také jako podporu pro další lidi v podobné situaci.
Z nemocnice přišla tvrdá zpráva: buňky našli v průdušnici
V posledních týdnech se její zdravotní stav znovu zkomplikoval. Elena musela být přijata do nemocnice poté, co jí lékaři našli další nádorové buňky v průdušnici. Sama otevřeně přiznává, že situace nevypadá optimisticky.
Ve videu z nemocničního prostředí promluvila bez příkras, ale zároveň s obrovskou vnitřní silou. Místo toho, aby žádala o soucit, poslala lidem jasný vzkaz: nechce být litována.
„Nemusím víc říkat, že věci nejdou dobře.“ A pak přišla věta, která lidem vyrazila dech
Elena ve svém vystoupení neskrývala realitu, zároveň však zdůraznila, že její „výhra“ nemá podobu lékařské zprávy ani konečného verdiktu. Popisuje ji jako něco, o co se nenechá připravit: lásku, blízkost a vztahy.
„Nemusím víc říkat, že věci nejdou dobře. Chci dát najevo, že jsem už vyhrála díky vší lásce a lidem, které mám po svém boku,“ řekla z nemocnice.
V dalším vzkazu pak vysvětlila, co tím myslí. Nejde o popírání situace – spíše o snahu nepřijít o to, co považuje za podstatné, i když se nemoc vyvíjí nepříznivě.
„Nemusím vyhrát, abych věděla, že jsem už vyhrála, protože život je o tom, že žiji a vytvářím vzpomínky s lidmi, a beru si s sebou hodně dobrého,“ dodala.
Poděkování lidem kolem i sledujícím: „Byli jste u toho“
Elena zároveň nezastírá, že budoucnost je nejistá a nemoc postupuje. Právě proto chtěla veřejně poděkovat těm, kteří při ní stáli osobně, i lidem, kteří jí dodávali sílu na dálku.
Podle jejích slov si uvědomuje, že zatím neexistují pozitivní scénáře, protože nemoc rychle postupuje. O to víc pro ni znamená podpora, kterou dostává – ať už doma, mezi přáteli, nebo od sledujících na sociálních sítích, kteří ji dokázali rozveselit i v nejtěžších chvílích.
Když „výhra“ neznamená vyléčení
Její vzkaz je pro mnoho lidí silný právě tím, že se nesnaží realitu přikrášlovat. Místo prázdných frází mluví o tom, že i v situaci, kdy se zdravotní stav zhoršuje, může člověk hledat smysl v každodennosti, vztazích a vzpomínkách.
Elena tím zároveň připomíná, jak důležitá je citlivost okolí: ne každý, kdo čelí vážné nemoci, chce slyšet projevy lítosti. Někdy je největší pomoc prostě být nablízku, vyslechnout a respektovat, jak si s tím daný člověk přeje naložit.
