A pak se objevil Oliver.
Vysoký, šarmantní, s vlídným úsměvem a psem, který mu byl věrným společníkem na procházkách po pláži. Zpočátku jsme se jen zdravili. Pak ale přišla příležitost k hovoru, když mu pes vběhl na moji zahradu. Slovo dalo slovo a zjistili jsme, že máme nejen společnou lásku ke knihám, ale také stejnou profesi – oba jsme byli spisovatelé.
Brzy jsme se domluvili na první společné večeři. Atmosféra byla nádherná – smáli jsme se, povídali si, a já měla pocit, že se po dlouhých letech znovu nadechuji. Jenže idyla netrvala dlouho.
Uprostřed večeře k nám přistoupila nečekaná návštěva – jeho bývalá žena Rebecca. Bez jediného pohledu na mě přikázala Oliverovi, aby s ní šel. On, rozpačitý a zaskočený, poslechl a zanechal mě u stolu samotnou.
Celé dva dny se mi neozval. Já mezitím bojovala s pocitem ponížení a vzteku. Už jsem to chtěla celé uzavřít, když se náhle objevil u mých dveří s kyticí v ruce a omluvou na rtech. Přiznal, že Rebecca se stále snaží ovládat jeho život, že využívá starých křivd, aby ho držela pod kontrolou.
Navrhl, abychom se sešli na jeho literární akci a v klidu si promluvili. Souhlasila jsem — doufala jsem, že ten večer bude jiný. Zpočátku opravdu byl. Až do chvíle, kdy se ve dveřích opět objevila Rebecca.
Scéna, která následovala, se proměnila v ponižující drama před zraky přítomných. Rebecca mě veřejně zesměšnila, vylila mi sklenici vína do obličeje a naprosto zničila zbytek večera. Ochranka ji sice vyvedla, ale škoda byla napáchána.
Byla to poslední kapka.
Oliver mi konečně přiznal, jak hluboko její manipulace sahá — citové vydírání, finanční kontroly, výčitky spojené s jeho dávným románkem. Ač jsem ho měla ráda, věděla jsem, že s takovým břemenem nedokážu žít. Odešla jsem.
Jenže i po několika dnech odloučení mi nedokázal zmizet z mysli. Když jsem jednou zahlédla Rebeccu, jak balí věci do auta, nedalo mi to. Vydala jsem se k jejich domu — a byla svědkem něčeho, co jsem od Olivera dosud neviděla.
Vystoupil z auta s odhodlaným výrazem a řekl jasně:
„Je konec, Rebecco. Vezmi si, co chceš. Ale už mi nebudeš ničit život. Pokud to nepřijmeš, požádám o soudní zákaz přiblížení.“
Konečně převzal kontrolu nad vlastním životem. Konečně se dokázal postavit své minulosti.
V tu chvíli jsem pochopila, že i když cesta nebyla snadná, možná přeci jen existuje šance na společnou budoucnost. Protože láska sice neumí smazat minulost, ale může být dost silná na to, aby překonala všechno.
