Jakub s úsměvem odvětil: „Teď uvidíte!“ a začal vysypávat obsah na stůl. Spousta balení prášku na praní, saponátů, těstovin, konzerv a dalších zásob se rozprostřela před očima tchyně, která jen vydechla: „Bože, proč tolik?!“
Než poznala Jakuba, považovala se Ludmila Františka za mistrovskou šetřilku. Její dcera Jitka však její posedlost spořením trpěla celé dětství i dospívání. Každá návštěva obchodu byla bojem. „Vezmi ten levnější prášek, úplně stačí!“ opakovala matka. Jitka se sice bránila, ale nakonec vždy ustoupila.
Když přišla řeč na oblečení, bylo to ještě horší. „Už zase nová sukně? Kolik stála? To je na pár kousků látky přece šílená cena!“ vyčítala matka. „Mami, vždyť ani nejsem rozmařilá, chci jen vypadat dobře!“ odsekla Jitka.
Veškeré pokusy o vysvětlení matčina skrblického chování končily připomínkou, jak ji rozvod s manželem donutil naučit se šetřit. Zatímco Jitka vyrůstala s obavami, aby někoho domů raději ani nezvala, její matka viděla hosty jen jako zbytečný náklad.
Když Jitka potkala Jakuba, věděla, že matce se nebude líbit. Neměl ani majetek, ani vlivné rodiče. Přesto byl Jakub pracovitý a plný ambicí. Když přišlo na jejich seznámení, varovala ho: „Máma je extrémně šetřivá. Bude tě neustále kontrolovat.“
Jakub se však usmál: „Aspoň se u ní něco naučím.“
Po svatbě se mladí nastěhovali k Ludmile Františce. Ta byla sice překvapená, ale současně potěšená možností mít věci pod kontrolou. Jakub se však ukázal jako její spojence. „Budeme nakupovat chytře a hromadně!“ nadchl se a skutečně začal nosit domů plné tašky zlevněného zboží. Ludmila Františka zářila štěstím.
Jenže záhy přišla změna. Jakub jí začal odebírat z odměrky polovinu prášku na praní: „Tolik stačí, čistota není o množství.“ Tchyně nejistě zamrkala, ale přemýšlela: „Možná má pravdu?“
Začal postupně zavádět další úsporná opatření. Naučil ji, že i s malým množstvím prostředků lze dosáhnout stejného výsledku. Ludmila Františka poprvé v životě začala pochybovat, zda její celoživotní spořivost nepřerostla v zbytečný strach z utrácení.
„Možná už opravdu šetřím až moc,“ pomyslela si a pocítila zvláštní prázdno. Bylo to první semínko změny, které v ní Jakub zasel.
