reklama
V přístavním městečku Borová, kde ranní mlha pokrývá střechy a ve vzduchu se mísí vůně jehličí se slaným příbojem, přitáhl Jakub k domovním dveřím obrovský bílý pytel. Zastavil se a vyčerpaně si otřel pot z čela.
„To je ale náklad!“ zamumlal a vyťukal kód na domovním telefonu.
V tu chvíli se ozval známý hlas tchyně: „Jakušku, to jsi ty?“ Jakub se usmál a začal s těžkým pytlem bojovat směrem k výtahu.
Jakmile dorazil do kuchyně, postavil vak vedle stolu. Tchyně Ludmila Františka vykulila oči: „Jakube, co to je?!“
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
