„Ano, já mám Magdičku,“ pronesl Vladimír Polívka s lehkostí, ale i neskrývaným štěstím. Jeho prohlášení bylo zarámováno úsměvem, který čtenářům mnohých zpráv z druhé ruky a sledovačům sociálních sítí doposud nedopřál. Vladimír popsal svůj vztah jako šťastný a harmonický, což pohledy jeho přátel a rodiny, kteří se na něj nyní dívají s větší něžností a respektem, obrazně potvrzují.
Nepřehlédnutelný byl moment, kdy Vladimír vzpomínal na první setkání s Magdičkou. „Byla překrásná a pracovala jako šenkýřka v jedné skvělé pivnici, což mi přijde obrovsky romantické,“ sdělil Vladimír serveru iDnes.cz. Prostor, kde se jejich cesty poprvé protnuly, tak dodal příběhu patinu osudové přitažlivosti a sympatičnosti.
Vladimíru je, jak sám naznačil, blízká prostá lidská autenticita, kterou Magdička představuje. Mimo vzájemných koníčků a zájmů měl potřebu zmínit, že i přes věkový rozdíl, kdy je Magdička o něco starší, mezi nimi panuje vzájemná důvěra a porozumění.
Neuniklo pozornosti ani nahozené téma rodičů, kde Vladimír zmínil, že někteří lidé přirovnávají Magdičku k jeho mamince, herečce Chantal Poullain. „Hodně lidí říká, že jsou si s maminkou podobné, což odmítám,“ objasnil Vladimír, signalizující tak mírnou nepříjemnost s takovými srovnáními.
Z rozhovoru také vyplynulo, že ačkoliv Vladimírov otec jde životem trochu volnějším tempem – jak humoristicky poznamenal, že je „kvartální monogamik“ – pro Vladimíra je stabilní vztah s Magdičkou zdrojem radosti a uspokojení.
Odhalení těchto kousků ze života Vladimíra Polívky tak může fanouškům poskytnout hlubší vhled do osobnosti, kterou běžně vídají pouze na plátnech kin či jevištích divadel.
