Romantika – ale ne pro mě
Jakmile jsem vstoupila do domu, ucítila jsem vůni luxusní večeře. Rozmarýn, česnek, víno – Daniel, který běžně sotva uvařil čaj, tentokrát očividně vynaložil veškerou snahu. Ale rychle jsem pochopila, že tato večeře není určena pro mě. V jídelně seděla neznámá krásná žena v drahých šatech, s nalakovanými nehty a sklenkou vína v ruce.
"Sienno?! Co tady děláš?" vykoktal Daniel, když mě uviděl stát mezi dveřmi.
Pravda na stole
Šok se ve mně rychle změnil ve vztek. „Budu spíš já ta, kdo se ptá: Co tady děláš ty? A kdo je ona?“
Žena, která tam seděla, ihned zrudla a zvedla se k odchodu. Daniel se začal topit v lžích: „Je to jen kolegyně, měli jsme pracovní schůzku.“
Rozhlédla jsem se po stole s hořícími svíčkami, elegantně prostřenými talíři a láhví kvalitního vína. Těžko si představit, že by šlo o pracovní schůzku.
Můj bod zlomu
Bez jediného slova jsem vzala láhev vína a pomalu ji vylila přímo na jeho mistrovsky připravené těstoviny. "Ups. Vypadá to, že večeře je zkažená. A moje důvěra také."
Jeho údajná kolegyně v ten moment spěšně zmizela. Daniel se mě snažil uklidnit a přistoupil ke mně, ale já zvedla ruku: „Nedělej to. Měl jsi spoustu času být ke mně upřímný. Teď už je pozdě.“
Bez dalších slov jsem si vzala kufr, zavřela za sebou dveře a odjela do hotelu.
Konec, který byl jen začátkem
V ten večer skončilo nejen jedno překvapení, ale i celé naše manželství. Daniel mě zradil nejen svými činy, ale hlavně svou zbabělostí a lhaním. Místo omluvy jsem slyšela jen výmluvy.
Dnes, s odstupem času, vím, že jsem udělala správné rozhodnutí. Zrada bolí, ale je lepší být sama než být s někým, komu nemohu věřit.
Ať už se člověk snaží své činy jakkoli omlouvat, důvěru zničí vteřina, kterou nelze vzít zpět.
