Ještě nedávno měla při ranním oblékání hlavní slovo maminka. Teď se ale situace mění: Lejla má jasnější představu o tom, co se jí líbí, a stále častěji si vybírá sama. Pro rodiče je to typická „malá“ změna, která však ve skutečnosti hodně napovídá o tom, jak se dítě osamostatňuje.
Móda podle Lejly: více volnosti, méně „mami, vyber mi“
Marie Růžičková otevřeně přiznala, že její dcera je v oblékání čím dál samostatnější. V praxi to znamená, že většinu oblečení už Lejla vybírá podle vlastního vkusu a maminka zasahuje jen občas – hlavně když má pocit, že by některé trendy mohly být na osmiletou školačku až příliš odvážné.
Největší otazníky u ní budí moderní crop topy, které jsou mezi mladými dívkami stále oblíbenější. Právě u podobných kousků si prý někdy říká, že by jí v tom mohlo být „pořádné horko“. I tak ale respektuje, že Lejla už není dítě, kterému lze bez debat nachystat outfit a tím to končí.
Marie proto dceři postupně nechává větší prostor. Občas poradí nebo se snaží volbu lehce usměrnit, ale konečné slovo stále častěji zůstává na Lejle.
Marie Růžičková / Zdroj: instagram
Outfit na první školní den: plisované kalhoty a výrazná bundička
Na první den ve třetí třídě si Lejla připravila outfit, který už působil výrazně „dospěleji“, než u malých dětí bývá zvykem. Zvolila široké plisované kalhoty a k tomu výraznější bílou prošívanou bundičku, která celý model dotáhla. Dlouhé vlasy nechala volně rozpuštěné a celkový dojem byl nepřehlédnutelný.
Na podobných detailech je vidět, jak rychle se mění nejen vkus, ale i to, jak dítě samo sebe vnímá. Vlastní styl se často stává jedním z prvních způsobů, jak dává najevo, že chce o některých věcech rozhodovat samo.
Marie Růžičková / Zdroj: instagram
Škola kousek od domova a režim, který se po prázdninách vrací
Lejla navštěvuje základní školu přímo v místě, kde rodina žije, takže to do školy nemá daleko a cesta do lavic pro ni znamená jen krátkou procházku. Marie Růžičková se navíc o škole v minulosti vyjadřovala pozitivně – vyzdvihovala příjemnou atmosféru i vedení.
Začátek školního roku ale podle maminky neprovázelo žádné drama ani obavy z učení. Ve škole se jí daří, jen se jí jednoduše nechtělo loučit s volnem. Prázdniny prý utekly rychle a návrat do pravidelného režimu nebyl zrovna její vysněný scénář.
Teď už se ale rozbíhá klasický školní kolotoč. Vedle výuky ji čekají i další aktivity a kroužky, mezi nimiž nechybí tanec. Po volnějším létě tak bude mít její program opět pevnější řád.
Rodiče sledují, jak se jejich dcera osamostatňuje
Vladimír a Marie Růžičkovi tak vstupují do dalšího školního roku s pocitem, že se jim dcera mění doslova před očima. Z malé holčičky se stává stále samostatnější slečna, která nechce, aby za ni rodiče rozhodovali úplně o všem. A i když to začíná zdánlivou maličkostí – tím, co si ráno oblékne – pro rodinu je to jasný signál, že Lejla si postupně buduje vlastní osobnost i hranice.
Maminka možná občas nad některými módními nápady zvedne obočí, ale jedno je zřejmé: Lejlin vlastní styl bude mít v jejím životě čím dál větší prostor.
