Nešlo přitom o žádný krátkodobý experiment. Hrazdíra si detailně nastudoval technické možnosti tehdejších strojů a začal je kombinovat s tím, co znal z modelářského prostředí. Výsledkem byl plnohodnotně funkční dron domácí výroby, který se stal základem jeho budoucí kariéry.
První vlastní dron: testovací laboratoř na obloze
Na otázku, zda jeho první stroj skutečně létal, odpovídá bez zaváhání: „Jasně, že letěl, a ne jednou, dokonce si na sebe i vydělal.“ Dron, který sestrojil, má dodnes ve své sbírce. Nezůstal však u jednoho kusu – postavil celou řadu dalších modelů, aby byl schopen reagovat na rostoucí a stále specifičtější požadavky klientů. Šlo o jakousi osobní „laboratoř“, kde testoval netradiční technická řešení.
Jeho největší model měl průměr více než jeden metr. Právě na takto velkých strojích si vyzkoušel i složitější úkoly – například živé televizní přenosy nebo revize BTS stanic. Tyto zkušenosti se později ukázaly jako zásadní při budování profesionálních služeb ve vzduchu.
Aircap: když se létá pro CNN, BBC i National Geographic
Modelářský koníček se postupně proměnil v profesionální dráhu. Hrazdíra nechtěl fungovat na hraně regulí, a proto se rozhodl, že vše, co bude s drony dělat, bude zcela v souladu s legislativou. Absolvoval pilotní zkoušky pro bezpilotní letadla na Úřadu pro civilní letectví a spolu s kolegy založil firmu Aircap zaměřenou na letecké práce s drony.
V době, kdy Aircap vznikal, bylo v Česku jen několik málo subjektů, které měly nejen praxi s natáčením z dronu, ale také přesně věděly, jaká povolení a postupy jsou pro legální provoz nutné. Aircap měl už od začátku know-how, jak zajistit bezpečné a legální natáčení ze vzduchu, a trefil se do období, kdy prudce rostla poptávka po zkušených dronech, pilotech a operátorech kamer.
Od reklam po tanky a jaderné elektrárny
Na otázku, co všechno už s Aircapem natočili, shrnuje Hrazdíra začátky i současnost: nejprve šlo hlavně o reklamy, hudební videoklipy a filmové projekty. Brzy se ale přidaly i další obory – stavebnictví, energetika, realitní trh, lesnictví, vodohospodářství a další. Drony Aircapu se objevily ve službách velkých světových médií a produkcí, jako jsou CNN, BBC, National Geographic nebo Amazon.
Když přijde řeč na oblíbené scény, Hrazdíra se netají náklonností k akci: „Mě osobně nejvíce baví složité akční scény, jako například hořící nákladní automobily, stíhání helikoptéry v lese, průjezd tanků nebo třeba rytíři při průjezdu na koních. Létáme i v jaderných elektrárnách a na těžko dostupných místech. To se prostě neomrzí.“
Dron místo horolezce: jak se kontrolují komíny elektráren
Jedním z výrazných příkladů praktického využití dronů jsou technické inspekce vysokých objektů, typicky komínů elektráren. Hrazdíra přirovnává situaci k běžné domácnosti – stejně jako je potřeba kontrolovat komín u domu, musí se provádět revize i u průmyslových komínů, které však mohou mít 120 i více metrů.
Tradiční postup znamenal vyslat člověka – specialistu s oprávněním, který po žebřících a konstrukcích šplhal hodiny vzhůru. Dnes si elektrárny stále častěji objednávají pilota s dronem. Stroj je během několika minut u vrcholu, pořizuje detailní záznam ve vysoké kvalitě a technici mohou v reálném čase sledovat obraz na monitoru, vyhodnocovat stav a instruovat pilota, kam přesně má s dronem letět.
Celý průzkum je navíc zaznamenán pro pozdější analýzy a dokumentaci. Dron tak nahrazuje rizikový výstup člověka, šetří čas, peníze i náklady na bezpečnost.
Drondoktor: když byt přestane být bytem a změní se v servis
Vedle filmových a technických zakázek začal postupně růst i počet majitelů dronů, kteří potřebovali opravy. S přibývajícími piloty logicky rostl i počet nehod a opotřebených strojů. V Česku ale chyběl rychlý a specializovaný servis dronů DJI. Nejbližší autorizované opravy byly v Německu, což znamenalo dlouhé čekání a pro profesionály i riziko odstávky byznysu na týdny.
Hrazdíra proto znovu usedl k modelářskému stolu – tentokrát už ne jen kvůli vlastním strojům. Začal opravovat drony zákazníkům a současně ladil a vylepšoval i vlastní techniku. Zpočátku šlo doslova o domácí dílnu: pracovní stůl v pokoji, kde se opravovaly první zakázky a navrhovalo nové vybavení.
Vlastní vybavení a první zákazníci – i z řad konkurence
Martin Hrazdíra nezůstal jen u běžných oprav. Začal vyvíjet i vlastní technické doplňky, které mu usnadňovaly práci v terénu. Jak sám popisuje: „Vyvinul jsem například nabíjecí kufr pro DJI Inspire 2, který dokázal nabít větší množství baterií najednou, než dron reálně potřebuje pro nepřetržitý let. U větších dronů šlo především o mimořádně precizní propojení všech periferií od řídicí jednotky až po přenos videa a hlavně stabilizátor obrazu neboli gimbal.“
Domácí dílna se ale rychle stala příliš malou. Zpráva o tom, že „někdo v Česku opravdu umí opravovat drony“, se začala šířit mezi piloty. Obraceli se na něj nejen běžní zákazníci, ale i konkurenti z oboru, kteří narazili na technický problém, s nímž si nevěděli rady. „Jednak se o ní dozvídali další lidé a postupně se na mě začali obracet i další piloti, překvapivě i moji konkurenti, kteří potřebovali pomoci právě s opravami. S některými z nich jsme se stali kamarády a sdílíme svoje zkušenosti dodnes.“
Byt se postupně změnil v celodenní „brloh“ plný dronů a náhradních dílů. V tu chvíli bylo jasné, že je potřeba posunout se dál – od domácí improvizace k profesionálnímu zázemí.
Profesionální servis Drondoktor: expresní opravy a skladem všechny díly
Rozhodnutí založit firmu zaměřenou výhradně na opravy dronů DJI vedlo ke vzniku značky Drondoktor. Dnes má tým vlastní kanceláře a špičkově vybavenou dílnu v Hostivici u Prahy. Drony k nim putují z celé republiky poštou i osobně a klíčovou výhodou je rychlost.
Hrazdíra popisuje, že expresní opravy zvládají do druhého dne včetně testovacího letu. V běžném režimu se většina zakázek vyřeší do pěti pracovních dnů. To umožňuje strategie, kdy Drondoktor drží skladem náhradní díly na aktuální modely dronů DJI, takže se nemusí čekat na dodávky ze zahraničí.
„Neopravitelné“ drony a modelářská tvrdohlavost
Na otázku, zda si poradí i s nestandardními případy, odpovídá bez falešné skromnosti: „Neskromně řeknu, že umíme opravit téměř cokoli. To ta modelařina ze školních let!“ Není výjimkou, že do Hostivice dorazí dron, u kterého jiný servis už konstatoval, že je neopravitelný. Drondoktor však často dokáže stroj vrátit do vzduchu.
Hrazdíra k tomu dodává, jak moc si váží týmu, který kolem sebe vybudoval: „Nesmírně mě naplňuje pocit, když to dokážeme, že jsme z malé firmičky dokázali vytvořit profesionální specializovaný servis; jsem hrdý na svůj tým, který sdílí moji myšlenku.“
Dron pro každého? Boom přináší i problémy
V oblasti dronů se Martin Hrazdíra pohybuje už více než deset let. Podle něj se drony dávno přesunuly z kategorie technologické kuriozity do běžné výbavy profesionálů i hobby uživatelů. „Každý ještě ne, ale je patrné, že drony a jejich využití se přehouply za pionýrskou hranici. A to jak na profesní, tak na hobby úrovni amatérských uživatelů. Samy o sobě již nejsou novinkou, novinkou může být jejich inovativní technické řešení nebo nová oblast využití.“
S masovým rozšířením ale přicházejí i komplikace. Roste počet nehod a naráží se na limity legislativy. Mnoho lidí si pořídí dron v e-shopu „na zábavu“ a vůbec netuší, že existují pravidla, která musí dodržovat. Jiní je vědomě ignorují. Důsledkem je, že různé instituce a organizace začínají tlačit na zpřísňování podmínek pro létání a na vyšší sankce za porušování předpisů.
To dopadá i na profesionální piloty, kteří musí čelit složitějšímu povolovacímu procesu a někdy i neochotě úřadů vydávat potřebná oprávnění. Hrazdíra proto mluví o osobním cíli: kultivovat prostředí kolem dronů a předávat zkušenosti dalším pilotům.
Škola létání Aircap: kurz není jen pro profesionály
Právě z této snahy vznikla škola létání Aircap. Na otázku, proč ji založil, odpovídá: „… přesně tak. Chtěl bych, aby si lidé uvědomili, že absolvovat takový kurz není výsadou profesionálních letců. A věřte, že i požitek z létání je pak mnohem větší, když víte, jak se dron zachová a proč.“
Podle něj je rozdíl mezi vyškoleným pilotem a někým, kdo se učí metodou pokus–omyl, zásadní. „Je to zcela jiná zkušenost oproti tomu, kdy jen čekáte, jestli se stane něco, co vyřešit neumíte a ani nevíte, proč se to stalo. Na kurzu létání s dronem se naučíte dron správně ovládat a předcházet nehodám. Je lepší absolvovat základní kurz dřív, než vám dron spadne k sousedovi do bazénu. A to může být ještě ta méně nebezpečná situace.“
Aircap tak dnes stojí na třech pilířích: profesionální letecké práce s drony, specializovaný servis Drondoktor a vzdělávání nových pilotů. Všechny tyto aktivity vyrostly z jednoho modelářského stolu a nadšení pro techniku, které se postupně proměnilo v profesionální zázemí, o jakém si řada dronařů mohla před pár lety nechat jen zdát.
