V životě jsou chvíle, kdy si myslíte, že jste dosáhli absolutního dna – kdy zrada bolí tak hluboko, že už nevěříte v žádnou spravedlnost. Jmenuji se Emily Carterová a po dvanácti letech manželství jsem si myslela, že mě rozvod s Danielem už nemůže ranit víc. Mýlila jsem se. To největší ponížení mě čekalo přímo v soudní síni, kde se z muže, kterému jsem kdysi věřila, stalo monstrum hnané chamtivostí. Netušil však, že jeho největším protivníkem nebude můj právník, ale tichý svědek z dětského pokoje.
Předmětem sporu nebyla jen nemovitost v hodnotě 400 000 dolarů. Byl to dům mých rodičů. Domov, který budovali desítky let, cihlu po cihle, s láskou a obětavostí. Byl to jejich poslední dar, který mi odkázali ještě před svatbou jako pojistku mé svobody a bezpečí. Pro Daniela to byl ale jen tučný šek, na který chtěl položit ruku.
