„Anežko, tví rodiče mají tak rádi nakládané okurky?“ zasmál se Jakub, když vyndával jednu sklenici za druhou.
„Kam by se jim tolik vešlo!“ odpověděla s úsměvem Anežka.
Po úklidu prvního sklepa zamířil Jakub do druhého, který se nacházel pod pradědečkovou dílnou. Tam už panoval naprostý chaos a nepořádek. Staré police se pod tíhou let prohýbaly, sklenice byly popraskané a vzduch těžký. Jakub se pustil do odklízení, když si pod jednou z polic všiml dvou podivně umístěných cihel. Odsunul je a za nimi objevil zrezivělou kovovou krabici.
Když ji s třesoucíma rukama otevřel, zůstal stát v naprostém úžasu. Uvnitř ležely balíčky dolarových bankovek — deset balíčků po deseti tisících! Okamžitě běžel za Anežkou, aby se s ní o nález podělil.
„Anežko, podívej, co jsem našel!“ vykřikl vzrušeně.
„Ááá!“ Anežka si zakryla ústa šokem. „To je peněz!“
Jakub se však rychle vzpamatoval a upozornil, že část bankovek je stará a možná už neplatná. Po pečlivém prozkoumání zjistili, že jen dva balíčky jsou v novější měně, kterou lze bez problémů vyměnit.
„Dvacet tisíc dolarů nám stačí na rozjezd vlastního podnikání,“ zamyslel se Jakub.
„Jakube, chtěli jsme přece otevřít obchod ve městě!“ připomněla mu Anežka.
„A otevřeme,“ přikývl rozhodně Jakub, ale zároveň je varoval před ukvapeností. Měli obavy, že by výměna větší částky starých dolarů mohla vzbudit pozornost úřadů.
„Promyslíme to,“ uklidnila ho Anežka. Oba se však shodli na tom, že pokud vše dobře dopadne, rozdělí se s rodinou, která jim tolik pomohla, a postaví pradědečkovi nový pomník.
V sobotu přijeli rodiče i babička pomoci s tradičním vykopáváním brambor. Jakub je však hned posadil ke stolu a s Anežkou jim ukázali balíčky peněz.
„Babi říkala, že pradědeček byl bohatý a něco mohl schovat. Našli jsme tyhle dolary, ale většina je stará,“ vysvětlil Jakub.
Příbuzní byli šokováni, ale babička se usmála a řekla: „Našli jste je vy, jsou vaše.“
Jakub s Anežkou však trvali na tom, že se s každým podělí. Postavili před každého z nich jeden balíček.
„Já už peníze nepotřebuji,“ bránila se babička.
„Babičko, vezmi si to, za všechno, co jsi pro nás udělala,“ přemlouval ji Jakub.
Nakonec babička, se slzami v očích, balíček přijala.
A tak se dávné tajemství pradědečkova sklepa proměnilo v požehnání, které stmelilo celou rodinu. Mladí manželé nejenže získali prostředky na svůj nový obchod, ale zároveň upevnili pouta s blízkými a uctili památku předků.
