Teoretický fyzik Brian Greene z Kolumbijské univerzity v New Yorku upozorňuje, že člověk a technologie jsou už nyní pevně propojeni. Podle něj nejde o vzdálenou budoucnost, ale o proces, který probíhá přímo před našima očima – od lékařských přístrojů až po zařízení, která nahrazují nebo rozšiřují lidské schopnosti.
Kardiostimulátor, naslouchátko, exoskelet: „umělá evoluce“ v praxi
Podobně uvažuje i mexický spisovatel a vědec Juan Enriquez, který dlouhodobě analyzuje dopady vědy a technologií na budoucnost lidstva. Podle něj lidé už dnes zvyšují šanci na přežití vlastního těla díky technickým řešením: kardiostimulátory pomáhají srdci, naslouchátka kompenzují sluch a exoskelety mohou nahrazovat část pohybových schopností.
Enriquez zároveň předpokládá, že během příštích staletí může technologie začít přímo „tlačit“ lidskou evoluci směrem, který by bez zásahů trval nesrovnatelně déle – a to včetně schopnosti přizpůsobit se atmosféře jiných planet.
DNA bez nemocí a buňky, které se opraví samy? Tohle je vize budoucnosti
Podle Greenea a Enriqueze by člověk budoucnosti mohl díky uměle zavedeným změnám v DNA odstranit téměř všechny dnešní nemoci. Zároveň se objevuje představa, že buňky lidského těla budou „naprogramované“ tak, aby se samy opravovaly – a lidské tělo tak zvládalo extrémní podmínky i dlouhé cesty vesmírem.
V těchto scénářích se počítá i s tím, že se klíčové orgány a tělesné systémy přizpůsobí prostředí, které je pro dnešního člověka nepřátelské: například atmosférám chudým na kyslík nebo planetám s výrazně odlišnou gravitací – ať už vyšší, nebo naopak nižší.
Jak by mohl vypadat „muž budoucnosti“: velké oči, čelo i tmavší pleť
Konkrétní podobu možného člověka budoucnosti se pokusili vizualizovat digitální expert a umělec Nickolay Lamm spolu s genetikem Alanem Kwanem z University of Washington. Jejich návrh pracuje s představou, že lidé budou čelit prostředí mimo Zemi – a tělo by tomu odpovídalo.
Podle této předpovědi by člověk budoucnosti mohl mít větší oči, aby lépe viděl i na planetách, kde je méně světla než na Zemi. Zmiňuje se také větší čelo, které má symbolizovat schopnost vstřebávat vědomosti. Další změny se týkají ochrany a hospodaření s teplem: vlasy by mohly být hustší, aby neodváděly teplo z hlavy, a pleť by mohla být tmavší kvůli lepší ochraně před zářením při mezihvězdném cestování.
Co z toho plyne: evoluce jako projekt, ne náhoda
Tyto úvahy míří k jedné zásadní otázce: pokud technologie dokáže měnit lidské tělo, nebude už evoluce jen pomalým přírodním procesem, ale do značné míry cíleným „projektem“. Zároveň však platí, že jde o dlouhodobé scénáře a vize, které vycházejí ze směru technologického vývoje a z představy, že lidstvo bude hledat cestu k přežití i mimo Zemi.
Jisté je jedno: propojení člověka a technologií už dnes není jen teorie. A pokud se bude dál prohlubovat, může jednou rozhodnout nejen o tom, jak budeme vypadat, ale i o tom, kde a zda vůbec budeme schopni žít.
„Člověk a technologie jsou již dnes silně spojeny.“
