Na mapě Evropy, kde se po léta rýsovaly linie studené války, a posléze naděje na jednotu, se nyní bolestivě dělí na frontové linie kruté války. Rok 2025 přináší zvrat, který by před pouhými několika lety zněl jako čirá fantazie, nebo spíše kapitulace. Volodymyr Zelenskyj, prezident Ukrajiny, muž, který se stal symbolem nezdolného odporu, nyní oznamuje zásadní a emocionálně nesmírně náročný obrat: Kyjev je připraven vzdát se svého ústavně zakotveného cíle – členství v NATO. Nejde o triumfální vítězství, ale o hořkou pilulku kompromisu, o poslední kartu v šílené hře o přežití národa.
Toto rozhodnutí není jen politickým manévrem. Je to výsledek bezprecedentního tlaku, statisíců zmařených životů a vybombardovaných měst, která se den co den mění v ruiny. Otázkou není, zda Ukrajina chce být součástí západního obranného paktu – to je jasné již od prvních výstřelů. Otázkou je, co všechno je národ ochoten obětovat pro mír, a zda je Západ schopen nabídnout záruky, které by byly skutečným štítem proti budoucím agresím. Na pozadí intenzivních jednání v Berlíně, kam cestují nečekaní američtí vyslanci z okruhu Donalda Trumpa, se rýsuje nová kapitola konfliktu, která může znamenat buď počátek míru, nebo předzvěst ještě temnějších časů. Svět napjatě sleduje, jak se osud jedné země, a s ní i celého evropského bezpečnostního uspořádání, odvíjí mezi kompromisy, sliby a hrozbami.
