Zatímco lékaři bojovali o její život, Charlotte je přesvědčená, že se ocitla mimo vlastní tělo a sledovala dramatickou scénu z úplně jiné perspektivy. Tvrdí, že přesně viděla, co se v místnosti děje, jak se kolem ní pohybují sestřičky i její manžel a jak jí zdravotníci stlačují hrudník.
„Byla jsem nad svým tělem. Viděla jsem, jak mi stlačují hrudník. Viděla jsem je všechny, svého manžela i všechny sestřičky kolem. A pak jsem uslyšela hudbu. A když jsem otevřela oči, věděla jsem, kde jsem. Věděla jsem, že bych si přála zůstat v nebi,“ – řekla.
„Byla jsem obklopena nádhernou scenérií a viděla jsem a slyšela anděly zpívat neuvěřitelnou melodii,“ – dodala.
Podle její výpovědi se okamžik, kdy se v nemocnici odehrával boj o její život, pro ni samotnou proměnil v cestu na „druhý břeh“ – do nebe, o kterém dnes mluví s mimořádnou jistotou a emocemi.
Setkání u „zlatých dveří“: rodiče, sestřenice a neznámý chlapec
Charlotte popisuje, že se ocitla u zlatých dveří, před nimiž se odehrála scéna, na kterou prý nikdy nezapomene. Tvrdí, že tam stály postavy, které pro ni znamenaly celý život – její rodiče, kteří zemřeli před lety, i sestřenice, jež v pozemském životě přišla o nohu. V nebi je však podle Charlotte všechny viděla zcela zdravé, bez jakýchkoli známek nemoci či postižení.
Vedle rodičů si všimla i chlapce, kterého nepoznávala. Tato záhadná postava v ní vyvolala silnou zvědavost. Podle jejího svědectví jí v tu chvíli Bůh vysvětlil, že jde o dítě, které ona a její manžel ztratili před čtyřiceti lety – nenarozené dítě, o němž údajně nikdy nemluvila na veřejnosti.
Nebe podle Charlotte: hudba, která rozhýbala stromy i trávu
Holmesová tvrdí, že nebe je zcela mimo možnosti lidské představivosti. Popisuje prostředí plné světla, barev, vůní a hudby, které prý nelze srovnat s ničím na Zemi. Její slova připomínají klasické líčení zážitků blízké smrti, zároveň však dodává detaily, které jí podle jejích slov navždy změnily život.
„Podívala jsem se na krásu kolem sebe. Viděla jsem stromy, viděla jsem trávu. A všechno se pohupovalo podle hudby, protože všechno v nebi se klaní Bohu. Nemohu vám říct, jak nebe vypadalo, protože je to nad rámec toho, co jsme si kdy dokázali představit, je tam milionkrát krásnější a úžasnější vůně, než jakou jsem kdy předtím cítila,“ – popsala Charlotte.
„Je toho tolik, co se nedá popsat slovy. To, co jsem si myslela, že nebe bude, nebylo – bylo to mnohem krásnější. Myslela jsem si, že lidé budou chodit jen v rouchách. Ale nebyli. Ti, které jsem viděla, měli obyčejné oblečení, v nebi je místo, kde jsou i v rouchách, pravděpodobně to bylo tak velké – tolik mi ukázal za krátký čas a já jsem byla jen u dveří, neprošla jsem jimi,“ – pokračovala ve svém vyprávění.
Z jejích slov vyplývá, že se podle svého přesvědčení ani nedostala „dovnitř“ nebe, ale zůstala pouze u vstupu. I přesto tvrdí, že toho viděla a prožila tolik, že to změnilo její pohled na víru, smrt i samotný smysl života.
Šokující pohled do pekla: lidé, které považovala za dobré
Charlotte ovšem nepopisuje jen krásu a radost. Tvrdí, že jí bylo umožněno nahlédnout také do pekla. To, co prý spatřila, ji hluboce zasáhlo – nejen samotné utrpení, ale i skutečnost, že mezi zatracenými poznala lidi, o nichž byla přesvědčená, že jsou „dobří“ a že by tam nikdy neměli být.
„Řekla jsem: ‚To nemůže být,‘ a Ježíš mi řekl: ‚Může, pokud se způsob života nezmění, navždy.‘“
„Myslím, že chtěl lidem říct, že nemůžeme sedět na plotě, nemůžeme být v tomto světě hříchu a zároveň v nebi. Slyšela jsem, jak můj Pán říká: ‚Máš čas se vrátit a sdílet to se všemi,‘“ – vysvětlila.
Podle jejích slov tedy nejde jen o emocionální zážitek, ale o varování. Charlotte je přesvědčená, že jí bylo výslovně řečeno, aby se vrátila do pozemského života a své svědectví sdílela s ostatními. V jejím podání nejde o osobní příběh, ale o poselství pro všechny, kteří podle ní „balancují“ mezi vírou a životem v hříchu.
„Duchovní válka“ a blížící se konec času
Holmesová dnes otevřeně mluví o tom, že svět podle ní vstoupil do období intenzivního duchovního boje. Tvrdí, že andělé i démoni jsou „všude kolem“ a že se blíží zásadní zlom – příchod Ježíše a konec současného věku. Její výpověď má podobu silně náboženského apelu, který má lidi přimět k zamyšlení nad vlastním životem a vírou.
Charlotte věří, že právě teď probíhá duchovní boj, protože se blížíme k Ježíšovu příchodu a andělé a démoni jsou všude – „jsme stále blíž ke konci času a Satan skutečně přichází, aby vedl válku proti mnoha lidem.“ řekla a dodala: „Mohu se ti podívat přímo do očí a s jistotou říct: Jeho láska je tak čistá.“
Její slova vyvolávají silné reakce – pro jedny jsou útěchou a potvrzením víry, pro druhé kontroverzním tvrzením na hraně senzace. Lékaři zážitky blízké smrti často vysvětlují kombinací nedostatku kyslíku v mozku, halucinací a subjektivních prožitků. Charlotte však trvá na tom, že to, co viděla, bylo skutečné a že její návrat má konkrétní smysl.
Svůj příběh popsala i na kameru
Charlotte Holmes svůj zážitek detailně popsala v rozhovoru, který je dostupný na internetu. V emotivním svědectví znovu popisuje okamžik, kdy opustila své tělo, viděla nebe i peklo a přijala údajné Boží poselství pro lidstvo.
Otevřená otázka: mystický zážitek, nebo jen hra mozku?
Příběh Charlotte Holmes patří k těm, které rozdělují veřejnost. Jedni v něm vidí důkaz života po smrti a připomínku, že lidské rozhodování má věčné následky. Druzí jej považují za subjektivní prožitek těžce nemocného člověka, který se snaží dát smysl hraniční situaci mezi životem a smrtí. Ať už se přikláníme k jakémukoli výkladu, zůstává její výpověď silným a znepokojivým svědectvím o tom, co může člověk prožít ve chvíli, kdy se jeho srdce na několik minut zastaví.
