Mé manželství s Romanem bylo téměř bezvadné. Vzali jsme se jako mladí, dvacetiletí zajíčci a svět byl pro nás úžasný. Klapalo nám to po všech stránkách a v se*u obzvlášť. Jako žena po čtyřicítce jsem však začala mít pocit, že mi v manželství něco chybí… a takto začíná můj příběh, kdy jsem udělala největší chybu v mém životě.
Roman byl galantní, šarmantní a inteligentní mladý muž, není divu, že jsem se do něj jako mladá bezhlavě zamilovala. Uměl mě rozesmát a změnit mi náladu ze špatné na dobrou za každých okolností. Netrvalo dlouho a vzali jsme se. Po roce přišla dcerka, po dalších letech dva synové… Byli jsme šťastní.
Když už jsme oba překročili práh 40-tky, věci se začaly měnit. Naše děti už byly dospělé, chodily na vysoké školy a já měla pocit, že náš život upadá. Roman si to však nemyslel, tvrdil, že jsem jen smutná, že nám děti odešly z domu a že všechno se brzy vrátí do starých kolejí, jen si musíme zvyknout. Tak to však nebylo, chyběla mi vášeň v našem vztahu, jen jsem se mu to bála říct.
Věci se začaly měnit, když jsem poznala Michala. Přišel do mé práce jako nový kolega. Viděla jsem v něm mého Romana, ale v mladší verzi. Měl o 10 let méně než já a po pár týdnech v práci se mi začal dvořit. Nejprve jsem tomu odolávala, ale později jsem podlehla a souhlasila jsem s jeho pozváním na večeři. Romanovi jsem řekla, že jdu na večeři s kamarádkami.
Večer s ním byl skvělý a velmi rychle uběhl. Domů jsem přišla pozdě, Roman už spal. Celou noc jsem přemýšlela nad tím, jak mi bylo s Michalem příjemně. Dokonce se mi o něm i zdálo. Samu sebe jsem přesvědčovala, že o nic nejde, ale každým dnem, co jsem ho potkávala v práci, jsem měla na něj větší a větší chuť. Nakonec to tak dopadlo – skončila jsem u něj doma a měli jsme vášnivý sex.
Mou hlavu v oblacích z úžasného sexu vystřídala realita a já si uvědomila, co jsem udělala. Michalovi jsem druhý den napsala zprávu, že se to stalo poprvé a naposledy. Výčitky svědomí mě tak sžíraly, že jsem toto tajemství nedokázala v sobě udržet. Musela jsem se Romanovi přiznat, co jsem udělala. A tak se také stalo.
Pro jednu noc s mužem, který mi pobláznil hlavu, jsem přišla o jediného člověka, který mě kdy miloval. Roman mi řekl, že už mě nemůže vzít zpátky, protože jsem ho strašně zranila. Řekl mi však, že mě bude navždy milovat, ale už se mi do očí dívat nedokáže. Po tom všem jsem si uvědomila, že takového dobrého chlapa už nikdy nenajdu. Nyní musím s tímto pocitem žít do konce života. Romane, taky tě pořád miluji, odpusť mi to.
