Zpočátku mezi nimi panovalo napětí, ale když Dylan přiznal, že zoufale hledá doprovod na svatbu, atmosféra se změnila.
"Nechceš být moje falešná přítelkyně?" zeptal se s úsměvem, který by zlomil i pevnější vůli.
Lena si pomyslela, že to bude dobrodružství. Co se může stát?
Svatba jako z filmu
Lena si oblékla červené šaty, které si původně ani neplánovala vzít. V Dylana společnosti se cítila nečekaně uvolněná. Všude kolem tančily světla svíček, lidé se smáli a šampaňské teklo proudem.
Jejich společné pohledy, letmé doteky při tanci a smích působily natolik přirozeně, až Lena téměř zapomněla, že je to všechno jen předstírané.
"Ta žena v modrých šatech už deset minut zkoumá, jestli jsme zasnoubení," zašeptal Dylan pobaveně.
Bylo to jako hra. Krásná, neškodná hra.
Přítomnost minulosti
Až do chvíle, kdy se objevila Maya.
Elegantní, sebevědomá, žena, která jako by patřila do jiného světa.
Když Dylan objal Mayu, nebyl to polibek starých přátel. Byla v tom jiskra, kterou Lena nemohla přehlédnout.
Náhle si připadala zbytečná. Jako pouhá kulisa v Dylanově dramatu.
Zlomené iluze
"Děkuju za večer," řekla Lena tiše, když odcházela ze sálu.
"Ale myslím, že už nechci hrát na něco, co není skutečné."
Ráno si balila věci a připravovala se na odjezd. Cítila se hloupě, že si vůbec dovolila na něco doufat.
Ale osud měl jiný plán.
Nečekané přiznání
V hotelové kavárně do sebe náhodně vrazili. Dylan ji oslovil, v očích měl upřímnost, která Lenu zaskočila.
"Nechci, abys odjela," vyhrkl.
"Včera jsem si uvědomil, že mi na tobě záleží. Ne na Maye. Ne na minulosti. Na tobě."
Lena váhala. Ale když viděla, že jeho city jsou opravdové, přestala přemýšlet.
Políbili se. A ten polibek už nebyl žádná hra.
Byl skutečný.
Nový začátek
Dylan se usmál:
"Zůstaneš?"
Lena se zasmála:
"Možná. Ale jen pokud už mě nebudeš zavírat do výtahů!"
A tak místo falešného příběhu začali psát svůj vlastní – tentokrát skutečný.
