reklama
ZAKÁZANÉ VĚTY: Víte, která je TA NEJHORŠÍ?
Všechny následující věty znějí nevinně, ale pro truchlící jsou jako jed. Zastavte se a přemýšlejte, než je vyslovíte!
reklama
- „Je to tak lepší. Aspoň se netrápí.“
- Proč to zraňuje: Tato věta popírá hodnotu života zesnulého. Naznačuje, že jejich život byl jen utrpení. Jak má rodič reagovat, když slyší, že smrt jejich dítěte je „lepší“? Je to chladné a kruté zjednodušení, i když zemřel po dlouhé nemoci.
- „Čas všechny rány zahojí.“
- Proč to zraňuje: Truchlící rodina nechce slyšet o budoucnosti, oni prožívají současnost, která je plná bolesti. Tato fráze je floskule, která jim říká, aby svou bolest "překonali" – čím dříve, tím lépe. To je netrpělivé a znevažující.
- „Vím přesně, jak se cítíš.“ (TA VĚTA, KTEROU ŘÍKÁ KAŽDÝ!)
- Proč to zraňuje: Nikdo neví „přesně“, jak se druhý cítí. Ztráta manžela po 50 letech není stejná jako ztráta kamaráda z práce. Tato věta přesouvá pozornost na vás a minimalizuje jejich jedinečnou, hlubokou a individuální bolest. Místo toho řekněte: „Nedokážu si představit, jak se cítíš, ale jsem tu pro tebe.“
- „Musíš být silný/á kvůli dětem/partnerovi/matce.“
- Proč to zraňuje: Proč musí být silní? Truchlení je přirozená reakce na ztrátu. Nutit je k síle znamená nutit je k potlačení emocí. Dovolte jim slabost, dovolte jim pláč, dovolte jim zhroucení. To je cesta k uzdravení, ne přetvářka!
- „Bůh si ho vzal/Měl to tak být.“
- Proč to zraňuje: I pro věřící to může být v danou chvíli provokativní. Pro nevěřící nebo ty, kteří bojují s vírou, je to absolutně nepřijatelné. Znamená to, že tragédie je součástí nějakého „dokonalého plánu“. V těžkých chvílích se lidé nechtějí zabývat teologickými otázkami!
- „Aspoň že…“ (Máte ještě druhé dítě, máte dobré vzpomínky, atd.)
- Proč to zraňuje: Všechno, co začíná slovy „Aspoň že“, snižuje hodnotu právě té ztracené osoby. Ztráta milovaného je absolutní – ne relativní.
- „Zavolej mi, kdybys cokoli potřeboval/a.“
- Proč to zraňuje: Většina truchlících nezavolá. Jsou zahlceni, vyčerpaní a nemají energii na přemýšlení, co by potřebovali, natož na požádání o pomoc. Místo toho řekněte: „Zítra v 10 ti přinesu oběd,“ nebo „Ve středu ti zajdu nakoupit.“ Buďte KONKRÉTNÍ!
- „Pamatuj si, že život jde dál.“
- Proč to zraňuje: Jistě, teoreticky jde, ale v daný moment to pro ně znamená jen, že se musíte vypořádat s nesnesitelnou prázdnotou, zatímco zbytek světa se chová, jako by se nic nestalo. Je to tlak na rychlý návrat k „normálu“.
- Vtipy nebo pokusy o odlehčení atmosféry.
- Proč to zraňuje: I když byl zesnulý vtipálek, na pohřbu je čas pro vážnost a smutek. Nevhodné žertování může být vnímáno jako extrémní nedostatek respektu. Humor má své místo, ale ne u rakve.
- Dotazy na detaily smrti.
- Proč to zraňuje: Lidé jsou zvědaví, ale pohřeb není tisková konference! Zvědavost ohledně nehody, nemoci nebo finančních záležitostí je neuvěřitelně NEVHODNÁ a zasahuje do soukromí. Soustřeďte se na zesnulého, ne na to, jak zemřel.
OPRAVDOVÁ POMOC: Jak se stát kotvou v bouři
Skutečná podpora není o řečech. Je o tom, co uděláte. Rodina potřebuje tichou přítomnost, empatii a především praktickou pomoc.
- Ticho mluví za vše: Někdy stačí jen pevné objetí nebo tichý stisk ruky.
- Vzpomínky: Řekněte: „Měl jsem ho/ji moc rád. Nikdy nezapomenu, jak…“ (Uveďte konkrétní pozitivní vzpomínku.) To je mnohem cennější než prázdné fráze.
- Jídlo, nákup, děti: Nabídněte péči o děti během obřadu, uvařte jídlo na následující dny, nebo zařiďte pochůzky.
Kolikrát jste slyšeli tyto věty? Možná jste je dokonce sami použili. Neodsuzujte se, ale poučte se. Teď je čas rozšířit toto poselství! Pomozte ostatním vyhnout se těmto katastrofálním chybám.
