Nešlo jen o plané řeči. Denis znal osobní detaily o Kiře, o její zálibě v francouzské kuchyni i o jizvě na jejím těle. Nabídl dokonce 100 000 dolarů, pokud mu Jordan děti „přenechá“. Ten zpočátku zvažoval, zda muž neříká pravdu. Byl ochromen, začal si vzpomínat, jak se s Kirou seznámili a jak jejich vztah postupně nabral obrátky – až příliš rychle.
Po smrti Kiry, která tragicky zahynula při autonehodě, zůstal Jordan na všechno sám. V práci za barem si přivydělával a o děti se staral téměř bez odpočinku. Nikdy však nezapochyboval, že jsou jeho – dokud nedostal tu děsivou vizitku.
Po prvním odmítnutí se Denis vrátil a přinesl další šokující pravdu: nebyl biologickým otcem dětí, ale dědečkem. Kira byla jeho dcera. Vyhodil ji z domu kvůli její závislosti a nikdy ji pak už neviděl. O tom, že má vnoučata, se dozvěděl od její kamarádky.
Jordan pochopil, že děti nemají známého biologického otce – Kira sama si nebyla jistá, kdo jím je. Ale co bylo jisté? Že on je ten, kdo se o ně staral, kdo je miloval a kdo je neopustil.
_„Otec je ten, kdo vychovává, ne kdo plodí,“ řekl Jordan, když Denisovi oznámil, že mu děti nepředá.
Příběh skončil nečekaným smířením. Denis se přestěhoval k Jordanovi a společně se starají o vnoučata. Z muže plného výčitek se stal dědeček, který lituje, že dříve nedokázal pomoci vlastní dceři.
Příběh Jordana Foxe je důkazem, že rodičem se nestáváme biologicky, ale skutky, které každý den pro děti děláme.
